Červen 2010

You will be the death of me

30. června 2010 v 16:58 | Bliss |  Noise in my head
Většinou je to náhoda, co vám tak převrátí život naruby, ať už v dobrém nebo zlém. Někdy byste vůbec nevěřili, že se vám něco takového může přihodit. Jak absurdní například bylo to, že jedna moje spolužačka zadala do Googlu jedno slovo, a našlo jí to fotku spolužáka, kterou jsem před časem dala na svůj starý blog. A takhle se mé spolužačky o mém blogu dozvěděly. Už tehdy jsem přemýšlela nad tím, jestli ho mám zrušit nebo ne. Nakonec jsem v něm pokračovala, jelikož mi bylo líto smazat všechny ty články. To se ale neukázalo jako dobrý nápad, kdybych věděla, co přijde, neváhala bych a všechno zrušila jedním kliknutím! Což jsem ostatně také dnes udělala.

(Vidíte, jak se může stát blog závislostí? Dnes jsem zrušila ten svůj starý a myslela si, že už NIKDY nic nenapíšu, nebo pokud ano, tak za hodně dlouhou chvíli. O pár hodin později jsem založila tenhle, protože mi tak nějak došlo, že jsem se stala na psaní svých článků závislá. Kdybych neměla blog, najednou bych nevěděla co dělat.)

Co se ale tak strašného stalo? Můj starý blog našel K. A HODNĚ mu vadily články, které jsem o něm napsala. Tak moc, že se se mnou už nechce bavit. Lhala bych, kdybych řekla, že mě to nešokovalo. Víte, snažila jsem se vcítit do jeho situace. Asi bych byla taky trochu naštvaná, kdyby se o mně někdo zmínil na blogu (a několikrát!), pár dní bych možná s tím dotyčným nemluvila, ale abych kvůli tomu zpřetrhala naše přátelství? Tak to ne! Řekl mi, abych ty články smazala, ale já smazala celý blog. Nějak jsem už v tom nechtěla pokračovat. Byla jsem znechucena jeho chováním. Na Facebooku si mne smazal z přátel, na oplátku jsem já smazala jeho číslo ze svého mobilu. V duchu ho nazývám arogantním kreténem. Mám pocit, že mu někdy nedochází, jak se chová.
Takže jsem tímto jaksi procitla. Možná jsem i ráda, že se to stalo, jelikož jsem konečně zjistila, s kým mám vlastně tu čest. A že s NÍM už tu čest mít nechci. Nikdy v životě.

(Teď se mi ale nechce chodit na Růžek, jelikož ho tam určitě potkám.)

Samozřejmě mi bylo líto všechny ty články smazat. V září by starý blog oslavil tři roky existence. Ale pak jsem si řekla: Možná je to k něčemu dobrý. Už nebudu mít nutkání číst si starý články a utápět se tak v minulosti. Takže všechno zlé je nakonec k něčemu dobré. A o tom ten život tak nějak je, nezdá se vám?

Včera jsem aspoň potěšila Markétku, když jsem jí navečer poslala sms s tím, že na Rock for People přijedou Billy Talent. Můj šálek čaje to není, ale Markétka je zbožňuje, a když si tu zprávu přečetla, radostí prý skákala do stropu.
Pořád tak nějak nemůžu uvěřit tomu, že v sobotu již odjíždíme. V pondělí uvidím Muse!

Pravděpodobně napíši další článek až po Rock for People. Tedy pokud nedostanu infarkt, až na vlastní oči uvidím Muse, nebo pokud mne neušlapou nebo se neutopím v rybníku či se nezadusím jídlem.

Tak zatím!

(A navíc - teď se cítím zase svobodně.)

P.S. Doufám, že si brzy zvyknete na moji novou přezdívku. Od teď jsem už jen Bliss. Název blogu jest podle jedné mé povídky.