Červenající se červenec

24. července 2010 v 20:09 | Bliss |  Noise in my head
Napadlo mne, že bych se také někdy mohla ozvat, což teď dělám. Týden jsem nebyla u PC a přiznám se, že mi to nijak nechybělo. Někdy si říkám, že bych radši počítač a další vymoženosti dnešního světa vyměnila za rybářský prut, pramici a kousek Vltavy. Ale teď pěkně popořadě...

V sobotu časně ráno za stahujících se mraků a nepříjemného deště jsme já a J. odjely do Vestce za jejími prarodiči. Ti mají velkou zahradu svažující se z kopce; nahoře dům a bazén a dole chatu s rybářským náčiním a úplně dole - za plotem - se stáčelo rameno řeky Vltavy. Krásný pohled. Ihned jsem si tu scenérii zamilovala. Babička nás přivítala polévkou (v horku, které se nakonec udělalo, to byla takřka sebevražda) a buchtami (makové jsem nejedla), načež nám taktně naznačila, že to je jediné jídlo, co nám udělá, že si pak máme vařit samy. S tím jsme byly obeznámeny už předtím a neměly žádný problém. Někdy odpoledne jsme se já, J. a její máma, která tam zůstala ještě na kus neděle, vydaly na obhlídku Vestce. Stejně jako Vltava, líbily se mi i okolní lesy, varovné signály ptáků, když spatřili tři kráčející osoby, i mravenci zmateně pobíhající sem a tam, když jste si dřepli a chvíli je pozorovali. V pozdním odpoledni jsme se pak všechny tři vydaly brázdit vody Vltavy na pramici. J. máma nás učila veslovat a my pak den co den veslovaly jako divé a řekla bych, že za tu dobu pobytu jsme se naučily celkem slušně veslovat. Navečer nás čekala ryba, kterou ulovil děd J. Ten kapr byla mana. Bylo to něco úplně jiného než z obchodu, asi tak stokrát lepší.

Myslím, že nemá cenu vás unavovat podrobnosti toho týdne. Stejně si nepamatuji, co jsme v který den dělaly, a tak vám nastíním jen pár věcí. Viděly jsme hausbót Helči Vondráčkový a toho jejího štamgasta Martina, či jak on se vlastně jmenuje. V pondělí za námi přijely P. a Š., a tak jsme byly ve čtyřech. Za ten týden jsme se několikrát opalovaly, ale zároveň taky proklínaly to pětatřicetistupňové vedro, které panovalo takřka den co den. Koupaly jsme se v bazénu, i v řece. Veslovaly jsme a procházely Vestec i nedaleké Hřiměždice, kde jsme chtěly udělat nákup, ale místní samoobsluha byla opravdu zoufalá - regály zely prázdnotou, na některých stálo pár výrobků, ale spíše to vypadalo, že jsou tam jen pro ozdobu. Ve středu jsme zajely do Dobříše a podívaly se do místního zámku na prohlídku nějakých příšer. Průvodkyně, která měla na paškál jen nás čtyři, byla příjemná a krásná a já se skoro zamilovala. Po večerech jsme hrály prší s babičkou a dědou a pily hruškovici, kterou jsme jim koupily, abychom se jim odměnily za to, že se nás tak pěkně na ten týden ujali. Hruškovice je opravdu odporná. Také jsme se mazlily s Argem a Donou, což jsou psi dědečka a babičky. Argo byl monstrum, svojí velikostí mi připomínal hříbě. Oba to byli černí labradoři nebo něco na ten způsob. Moc alkoholu jsme za ten týden neměly, což mne docela mrzí. Ale zase na druhou stranu se ukázalo, že se dokážeme bavit i bez něj. Občas se mi zdálo, že mezi námi panuje taková napjatá atmosféra, ale ta se zase celkem rychle rozplynula. Jednou v noci jsem si vzala mp3 a doposlouchávala album Absolution od Muse a těšila se na Black Holes and Revelations, které mělo následovat pak. Jenomže jsem uprostřed úvodní písně Take a Bow usnula a probudila se až při písni Bliss z alba Origin of Symmetry, které přišlo po BHAR. To mě celkem nakrko, jelikož já se na to album Black Holes and Revelations těšila jako malá. Leč zase na druhou stranu bylo krásné jen tak si ležet ve spacáku se zavřenýma očima v lehkém polospánku a v tu chvíli mi připadalo, jako by Matthew Bellamy ležel přímo vedle mě a do ucha mi šeptal text z písně Bliss. Ta chvíle je pro nezasvěcence nepopsatelná, ale věřte, že byla krásná. V noci ze čtvrtka na pátek se strhla obrovská bouřka. Na té chaloupce nebyl hromosvod, a tak jsem se docela bála. Naštěstí jsme ale přežily a v pátek ráno se loučily s Vestcem, s tou malebnou krajinou, která se nacházela všude kolem. Na jednu stranu jsem se už těšila domů, ale zase na druhou něco ve mně chtělo ještě zůstat. Tak snad zase někdy příště...

Včera večer jsem byla s Dejvem, Bárou, Milanem (bratr Báry, ale to je fučák) a jakýmsi Pavlem v čajovně. Přišel za námi i Tonda C., který nám přinesl trávu, a tak ji Pavel ubalil. Tonda C. pak někam zmizel a Dejv, Milan, Bára a Pavel zase zmizeli na brko. Já nešla! Nehulila jsem už dlouho a zrovna včera jsem měla pocit, že kdybych si dala, asi by to se mnou seklo. Po cestě do čajovny pršelo a když jsme odcházeli, lilo už fakt jako z konve. Měla jsem deštník, pod kterým jsem ukrývala Dejva, jenž byl značně zhulen, a držel se mě kolem pasu. Na sobě jsem měla Pavlovu mikinu a pod ní triko se Stellou. Mikina P. mi byla velká, leč hřála. Bára se pod deštník nevešla, ale měla bundu s kapucou a Pavel s Milanem byli už dávno doma. Takže jsme byli tři. Vymýšleli jsme jazykolamy; s Dejvem jsme vymysleli toto: "Déšť dští a děd čte čtivo v Děčíně, kde dští opravdu dštivě. Když dští, tak to se nedá číst." Já pak doma ještě vymyslela: "Čadští čápi s čepicí čekající na dštivý déšť čtou v Čečensku Čad číslo čtrnáct čili čadský časopis." A pak jsem šla spát.

Takže tohle je jako článek, hm...

Chtěla jsem sem vložit alespoň jednu fotku, ale internet si se mnou rozhodl zašpásovat, takže doufám, že se vloží ALESPOŇ tenhle článek. Fůru fotek naleznete na mém Facebooku, stačí se jen pozorně dívat. Nejsou tam ale zdaleka všechny, jak už jsem řekla, dneska mi internet jede fakt děsivou rychlostí, takže ten zbytek je momentálně v nedohlednu. Buďte trpěliví, pokud mě máte. V přátelích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kví-Kví Kví-Kví | Web | 24. července 2010 v 21:39 | Reagovat

Páni, už jenom z toho popisu krajiny jsem cítila tu krásu a pohodu. Ach, ty tvé slohové útvary!

2 Schwarzie Schwarzie | Web | 24. července 2010 v 22:33 | Reagovat

tobě sice nechyběl kompjůtr, ale mně chyběly tvoje články!
:)

3 nejma nejma | Web | 25. července 2010 v 17:55 | Reagovat

Hausbót Helenky! Vy jste ale hrozně laky bičis a tak. Hrozně vám to závidim jo a ty fotky na fejsu very nájs. Haha.

4 Eleanor Eleanor | Web | 25. července 2010 v 18:10 | Reagovat

Souhlas se Schwarzie. :)
Protože si pod slovem Dejv představuji tamtoho Dava, tiše závidím. :D Vlastně podle mého ten d´éšť napomáhá ke sbližování. Taková mačkanice pod deštníkem je prima. Bohužel má K. jako napotvoru obrovskej deštník, že by se pod něho schovali asi tak čtyři lidé. :D
Hezké jazykolamy s dštivým deštěm. :)

5 Infantility* Infantility* | Web | 26. července 2010 v 13:17 | Reagovat

Týpek se jmenuje Ed Westwick a hraje Chucka Basse v Gossip Girl.. Je to slžitý, ale tak proč bych ho nemohla mít na pozadí že? Je to přesně typ člověka (tedy ten koho hraje) co se mi líbí, ale zároveň děsně irituje.

6 pavel pavel | Web | 26. července 2010 v 20:42 | Reagovat

už jsem myslel že ti zase někdo známej vlez na blog... pod čím tě najdou na F?

7 Gluesniffer Gluesniffer | 27. července 2010 v 12:03 | Reagovat

taky nejim jiny buchty nez tvarohovy! :)
hrozne moc bych chtela videt ten dum.. dole vltava.. mmm. a hruskovice? zlo. vsechny tyhle -ice sou zlo.

8 Maca Maca | E-mail | Web | 1. března 2012 v 15:14 | Reagovat

OK, velka vec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama