My tady neřveme, my jsme tu potichu aneb Report z Rock for People

7. července 2010 v 21:54 | Bliss |  Noise in my head
Inu, tak jsem se vám vrátila z Hradce Králové. Nyní se pokusím zaznamenat uplynulé čtyři dny plné hudby, smíchu, tance a alkoholu.

Den první

V sobotu jsme vyrazily s Markétkou ranním autobusem do Prahy na Hradčanskou. Odtud jsme jely metrem na Hlavní nádraží a z něho vlakem do HK. Cesta to byla celkem nezajímavá, hrály jsme karty, popíjely houbu, já si chvíli četla pana Kafku. V Hradci jsme vystoupily na Hlavním nádraží a ihned nás do očí udeřilo prudké světlo odrážející se díky slunci od bílých dlaždic na náměstíčku. Nechápala jsem, jak někdo může někam umístit BÍLÉ dlaždice. Vypadalo to jako sníh. Na chvíli nastal boj o autobus, jelikož všude bylo plno lidí mířících na letiště, kde se RfP konal, ale vešly jsme se.
1
První oříšek - i když ne zcela tak velký - nastal na cestě od autobusové zastávky, kde nás MHD vysadila, k letišti. Kdo nikdy na RfP nebyl nebo nebydlí v Hradci, jistě neví, jak krutá cesta to ve třicetistupňovém vedru je! Náš náklad byl metr od metru těžší a my se potácely na kraji silnice. Kolem nás jezdila auta a chodili rychlejší lidé. S jazykem až na vestě jsme přeci jenom dorazily ke stanovému městečku, kde naštěstí nebyla žádná fronta. Ani jsme tomu nemohly uvěřit. Druhý oříšek - podstatně větší - bylo rozložení stanu. Vybraly jsme si místo blízko toi-toiek. Snažily jsme se ho postavit, ale vůbec to nešlo! Po asi dvacetiminutovém snažení nám došlo, že ho máme naruby! Převrátily jsme ho a hned to šlo lépe. Možná ale nejhorší část co se týče postavení stanu bylo zatloukání kolíků. Zem byla díky horku tak vyprahlá, že jsme se dalších dvacet minut snažily zarazit kolíky do země. Dokonce jsme ji i pokropily vodou, leč vůbec to nepomáhalo. Přesunuly jsme stan o pár metrů dál, kde to jakž takž šlo. Najednou jsme měly ubytování, a to bylo to hlavní. Zbytek dne jsme se tak nějak poflakovaly, navečer jsme zamířily na Mňágu a Žďorp a kolem půlnoci na Le Pneumatiq. Po půlnoci jsme spokojeny usínaly ve stanu za hlasitého volání "Rubyyyy" a "hovnoooo". Na takovéto volání jsem si ale již z minulého Rock for People zvykla, a tak jsem brzy usnula.

Den druhý

V noci mi byla zima, ale ráno jsem se probudila kolem osmé do obrovského horka. Den sliboval být krásným, možná až moc. Chystaly jsme se na Charlie Straight, ale ti měli zahrát až kolem dvanácté, proto jsme udělaly jedinou rozumnou věc, kterou jsme udělat mohly - oblékly jsme si plavky a zamířily k nedalekému rybníku. To osvěžení bylo krásné.
ChS hráli na Evropa 2 stage, což byla krytá hala, což znamenalo jediné - nejenom obrovské vedro, ale také dusno! Na tuhle kapelu přišlo hodně lidí, Albert tradičně napasovaný v červených kalhotech z toho byl úplně hotovej. Ačkoliv je Markétka předtím neznala, jejich koncert ji bavil, a nejenom ji! Přišlo na ně hodně lidí a všichni se nějak svíjeli do rytmu hudby. Roztomilé.
2
Abych pravdu řekla, nějak už si nepamatuji, co jsme dělaly poté. Dozajista určitě jsme nepily žádný alkohol, jelikož jsme na to v tom panujícím horku neměly nikterak náladu. Jisté ale je, že jsme se ocitly okolo páté opět v Evropa 2 stage. Omylem jsme se tak ocitly na Xindlovi X a řeknu vám - trapnější vystoupení jsem snad ještě nikdy neviděla! Nejenom že Xindl měl naprosto zoufalé texty pořád se nějakým způsobem týkající sexu, což pro pubertální výrostky jistojistě mohlo být kůl, ale tohle byl Rock for People! A věkový průměr lidí pohybujících se na tomto festivalu mohl být kolem pětadvaceti. Považte kupříkladu: "...morální sex a orální kocovina..." Bože, hrůzou jsem obracela oči v sloup. Takže nejenom že ten "zpěvák" měl trapné texty, on měl i trapnou hudbu a trapné řeči v přestávkách mezi písněmi. Hrůza! Náladu mi pak zpravila Anna K. Řekla bych, že to byl pro mě nejemotivnější koncert toho festivalu. Skoro při každé písni se mi třásla brada a do očí mi stoupaly slzy. Z každého jejího pohybu sálala energie a radost. Bylo vidět, že se s rakovinou bije jako lev. Lidé jásali a po jejím setu se mohli utleskat. Já ostatně také. Poté jsme s M. chtěly jít ještě na Vypsanou Fixu, ale i tento koncert se konal v uzavřené hale a díky tomu, že se z něho natáčelo dvd, které se mělo hned druhý den prodávat, přišlo na ně plno lidí. Vůbec jsme neměly šanci se tam dostat, a tak jsme se na to vykašlaly. Večer jsme ještě zamířily na Skunk Anansie. Tuhle kapelu znám jenom podle jména, takže jsem byla celkem překvapená, jak pěkně jim to hraje.
Ne že bychom poslouchaly Prodigy, leč M. dostala za úkol od jednoho jejího kamaráda natočit z toho koncertu nějaké video. A tak jsme zůstaly na T-Music stage pěkně natisklé na zábradlí vepředu a divily se, že nikdo nejde na ty Prodigy. Bylo nám to divné, ale nijak jsme se neznepokojovaly. Pak se začali trousit lidé, ale bylo jich málo. Nějaký chlapík, Petr se jmenoval, se s námi dal do řeči. "Taky jdete na Dreadzone, jo?" S M. jsme se na sebe šokovaně podívaly. Dreadzone?! říkala jsme si každá v duchu. A tak jsme si spletly stage, ale bylo nám to vcelku jedno. Zůstaly jsme tam a užívaly si jejich vystoupení. Hráli...inu, hráli zajímavě. Ten den jsme pak už na nic nešly a opět jsme usínaly za křiku ve stanovém městečku a zpěvu nějakých lidí nedaleko našeho stanu, kde jeden kluk hrál na akustickou kytaru a přehrával nějaké písně od Vypsané Fixy.

Den třetí

Nastalo vytoužené pondělí. Večer měli nastoupit Muse a já se nemohla dočkat. Dopoledne jsme si s Markétkou daly nějaké jídlo v čínské restauraci v centru Hradce, abychom načerpaly síly. Také jsme si koupily víno a colu a tyto dva nápoje jsme před naším stanem pěkně smíchaly. Našly jsme stinné místo a tam jsme tu naši houbu vypily. Dostaly jsme se tak aspoň trochu do nálady. Ten den jsem chtěla jít na hodně skupin, ale nemohla jsem. V pět totiž hrály na T-Music stage Disco Ensemble a když jsem viděla vepředu ty fanoušky Muse, jak se tísní u zábradlí, bylo mi jasné, že už tam s M. musíme zůstat také. Při DE jsme stály asi někde v páté řadě, a tak jsem hojně fotila. Na DE jsem se také dost těšila, jelikož od nich mám jedno album, které se mi dost líbí. Jejich koncert byl energetický. Asi jsem se zamilovala do jejich basáka.
3
A pak to začalo! Při čekání na Muse dokonce začalo pršet. Já měla jen bermudy a triko, které jsem měla za chvíli promáčené. Doufala jsem, že z toho nebudu nemocná, protože jsem na fesťák odjížděla nachlazená. Když jsme to pak s M. počítaly, zjistily jsme, že i s koncertem Muse, jsme na T-Music stage prostály sedm hodin. SEDM! Nemohla jsem uvěřit, že jsem to fakt vydržela. Po DE jsem přetrpěla Jello Biafra & GSOM a také Juliette Lewis. Ta Juliette tedy nebyla tak hrozná, myslím, že udělala tu správnou show, která lidi bavila. V deset měli začít ti Muse, ale měli nejmíň patnáctiminutové zpoždění. Organizátoři pořád pouštěli do repráků nějaké písně a ne a ne pozvat na podium Muse! My s bolavýma nohama jsme skřípali zuby. Pak to ale konečně přišlo. Na chvíli jsem nemohla uvěřit, že Muse vidím jen pár metrů od sebe (stála jsem v první řadě), ale pak jsem se ponořila do jejich hudby. Co k tomu říct. Napadají mne slova jako "famózní" a "grandiózní", ale pozor! Ono to zas tak bombastické, jak každý sliboval, nebylo! Samozřejmě to byla extáze vidět svoji nejoblíbenější kapelu poprvé na živo, zpívat si s nimi texty a užívat si je, ale...! Matt skoro vůbec nekomunikoval s publikem, což mi docela vadilo. Nehledě na to, že přímo přede mnou stál basák Chris, jehož jsem tak několikrát vyfotila, ale Matt stojící na druhé straně vůbec nechtěl na tu stranu, kde stál právě Chris. S laserových efektů mi však běhal mráz po zádech. Ostatně z celých Muse mi běhal, jen mi tu zábavu trochu kazila ta malá komunikace s publikem (nejvíce jí vlastně obstaral bubeník Dom), nepohyblivost Matta a jakási dívka stojící vedle mne, která mi neustále řvala do ucha.
4
Jo a ještě něco! Byla jsem v tom největším kotli, kde si fakt KAŽDÝ zpíval, takže jsem spíš slyšela lidi kolem než Matta, či popřípadě Chrise. A musím říct, že jsem viděla na YT videa, kde to Muse rozbalili daleko více. Možná to ale prostě bylo jenom tím, že neměli tak velké podium a tolik efektů, na které jsou zvyklí, nebo také tím, že jsem nestála před Mattem, a neviděla tak moc, jak si to užívá on. Kdo ví. Ale stejně jsem strašlivě ráda, že jsem je viděla, to se ví. A těch sedm hodin stání na jednom místě za to stálo! Po Muse jsme s M. byly tak odrovnané, že jsme šly na kutě.



Den čtvrtý

Opět jsme se stavily v centru na čínském jídle. Odpoledne M. spala ve stanu, já šla na koncert Rara Avis, které mi doporučila Eleanor, a dobře jsem udělala! Za prvé, potkala jsem tam Marušku, s kterou jsme zašly na dvě piva, a za druhé, Rara Avis byli sakra dobří! Užívala jsem si je hned v první řadě a jen jsem litovala, že jsem si s sebou nevzala foťák. Po nich jsme s Maruškou zamířily na The Feud. Tu kapelu jsme sice neznaly, ale zjistily jsme, že hrají dobře. Všichni tři pánové z té kapely měli na sobě bílé košile a kalhoty, dva z nich dokonce černé kravaty; byli dobře sladění. V tu chvíli jsem už podruhé za ten den zalitovala, že jsem si nechala foťák ve stanu. No a co pak? Po The Feud jsem se rozloučila s Maruškou a zamířila do stanu, kde ještě spala Markétka. Pomalu jsem se připravovala na Subways a Editors, M. na Billy Talent.
5
Ta si chtěla na T-Music stage zajistit přední místo, a tak na ni zamířila už když tam hrála jakási kapela Gallows. Neměla jsem co dělat, a tak jsem šla s ní. Gallows to pěkně rozjeli, jejich zpěvák řekl, abychom vytvořili uvnitř davu obrovský kruh, a v něm pak do rytmu hudby běhala stovka lidí, hlavně pankáčů. Bylo zábavné se na to dívat. Po koncertu jsem se s M. rozloučila a vydala se na Českou spořitelnu stage, kde zahráli Subways. Chvíli jsem se držela v kotli v nějaké šesté sedmé řadě, ale odtud jsem moc neviděla na podium, a tak jsem se přesunula doleva. Myslela jsem, že si tam sednu na trávu a budu se na ně dívat jen pomocí obří obrazovky, ale zjistila jsem, že tam vlevo mám docela dobrý výhled na podium, a tak jsem stála, dívala se a fotila. Jejich koncert se mi hodně líbil, zpěvák Billy hodně komunikoval s publikem, a to se mi líbilo. A Charlotte byla s baskytarou sexy bohyně. Po Subways se plno lidí vyklidilo zejména díky nadcházejícímu koncertu Billy Talent, a tak jsem se dostala až k zábradlí. Počkala jsem si na Editors a stálo to za to!
6
Myslím si, že to byl jeden z nejlepších koncertů letošní festivalu. Alespoň pro mě. Editors to totiž pěkně rozbalili. Byl to nezapomenutelný zážitek a zpěvák Bill Smith se krásně svíjel u mikrofonu; byl sexy.
S M. jsme ještě na chvíly zamířily na Skyline, ale moc nás to nebavilo, a tak jsme odešly spát. V úvahu nepřícházeli ani Sunshine ani Morcheeba, jelikož jsme byly obě hodně unavené. Možná to byla škoda, ale aspoň jsem nemusela řešit dilema, jestli se vydat na Morcheebu nebo právě na ty Sunshine.
Poslední noc byla ve stanovém městečku hodně krušná. Myslela jsem, že díky tomu rámusu neusnu. Opět se ozývalo staré známé: "hovnoooo" nebo "hovno na stage" (kdo nebyl na loňském nebo letošním RfP, nepochopí), či "my tady neřveme, my jsme tu potichu". V noci jsem se pořád probouzela, klepala se zimou a nevěděla, jestli si lehnout na pravý nebo levý bok. Oba už jsem měla otlačené.
Zabalení spacáků a stanů dnes ráno bylo malé dobrodružství a cesta z letiště na stanici MHD také. Naštěstí si ale pro nás přijeli děda a babička M., a tak jsme měly aspoň takovýto malý luxus v podobě zpáteční cesty autem.
Ach ano. Tak takový byl letošní Rock for People. Na jednu stranu jsem se hrozně těšila domů, ale na druhou - když jsem seděla v autě a pozorovala za okny ubíhající krajinu - mi bylo trochu smutno. Tak zase za rok! Možná.

Díky, že jste to dočetli až sem. Více fotek naleznete na Facebooku, pokud ho vlastníte a pokud mne máte v přátelích. Na závěr přidávám video z koncertu Disco Ensemble.



(Omluvte zhoršenou kvalitu fotek i videa.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Morfínová Morfínová | Web | 7. července 2010 v 23:07 | Reagovat

To zatloukání kolíků byl fakt horor, zvlášť pro nás chytré, co si jako machři netahaly kladivo a zatloukaly to kamenem. Takže nakmonec nám stejně všechny do poloviny čouhaly. A taky ost problém byl je z té země vytáhnout.
Show Muse na koncerty typu Wembley, Glastonbury a tak samozřejmě nemá, ale dalo se to čekat.
A je mi teda fakt záhadou, že jsem tě tam nikde nepotkala :D Byla jsem téměř všude kde ty a většinou jenom o kus vlevo nebo vpravo :D
A Editors? Naprostá bomba, souhlasím

2 Eleanor Eleanor | Web | 8. července 2010 v 10:49 | Reagovat

Jo, Albert ve svých červených kalhotech. :D
Škoda, že jste se nedostaly na tu fiXu, vykompenzovaním byl ten týpek s akustickou kytarou. U toho by se mi taky dobře usínalo. :)
Podivná stagnace Muse. :D To se mi taky občas stává, že spíš slyším ten zpívající dav, než samotnou kapelu.
Ach, Rara Avis v první řadě! Slintám a závidím. Škoda, že sis nevzala ten foťák no. Což mi připomíná, vnukla si mi nápad, přidat si tě na FB. :)
Já bych šla rozhodně na Sunshine. :))

3 Lennie Heroin Lennie Heroin | E-mail | Web | 8. července 2010 v 15:25 | Reagovat

ach jo, jakmile vidím fotky z Rock foru chce se mi brečet..ale už je aspon pryč, takže není možný abych tam nějakým způsobem přijel a prostě je to lepší abych ukončil ten zmatenej proud myšlenek. Navíc se blíží Mighty žjéa. Kamarádi, který jsou z Muse docela vyplesklí byli naštvaný a řvali pak v kempu že "Matt je namachrovanej ču***", byli z toho hodně zklamaný, že to sice byl nejlepší koncert, ale jen o chlup a nebylo to prostě dokonalý jako jindy. A že Matt nejevil jakýkoli známky nadšení ani kontakt s publikem. Aspoň něco, kvůli čemu mě nemusí mrzet, že jsem to zklamání nezažil. Ale Knighti i s intrem z Tenrkát na západě a Plug in baby prý byl orgáč, jak jinak :)

4 imm imm | 8. července 2010 v 17:29 | Reagovat

Tak tady jsi :).
Úplně jsi mi teď navodila tu rfp atmosféru. Cestu od autobusů podél šedý zdi...a tak. Je to docela nezvyk, mít prázdniny bez rfp.
Hlavně, že sis to užila. A za rok se třeba zase potkáme ;).

5 Pecka Pecka | Web | 8. července 2010 v 20:46 | Reagovat

ti Disco Enseble museli bejt skvělý, tiše závidím, jinak vše nejlepší

6 Bliss Bliss | 10. července 2010 v 12:13 | Reagovat

[1]: To my je vytáhly docela snadno, asi nebyly dost dobře zatlučený:D Třeba jsme se viděly a nepoznaly jsme se :)

[2]: Sunshine, já už v tý době byla úplně odpadlá!:D

[3]: Úplně ti rozumím, protože já když takhle chybím na nějaký dobrý akci, tak si poté, co to skončí, říkám: Uf, ještě že už to skončilo a nemusím tak dál truchlit :) A taky jsem ráda, když se na tý akci něco nepovede, aby mě to tolik nemrzelo, když tam nejsem. Já vím, je to docela škodolibý, ale je to tak:D Takže se přiznám, že na mne Muse trochu působili stylem: "My jsme Muse, nejlepší kapela na živo, tak si tu teď stoupněte a poslouchejte!" Ale tím jimi nechci opovrhovat nebo tak něco. Ten koncert BYL dobrej, byl sakra dobrej a nějaký ty maličkosti v podobě žádnýho kontaktu s publikem a tak by se daly přejít ;) Jo...chci je vidět znova naživo:D A souhlasím, to intro před Knights of Cydonia bylo moc krásný :)

[4]: Já doufám :) Teda jestli tam bude nějaká lákavá kapela :)

[5]: Děkuju :)

7 Goffy28 Goffy28 | Web | 28. července 2010 v 22:11 | Reagovat

RfP byl ÚŽASNEJ!!! a pravda je že v tom MHD plnej lidí v tom děsivym horku je vo hubu cestovat xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama