Přemýšlím nad tím, jestli je normální mít takhle v létě studené ruce, jako bych v dlaních držela ještě před chvílí kousky ledu

25. srpna 2010 v 13:40 | Bliss |  Noise in my head
Nejdražší deníčku!

Díky reklamě na jakési Ferratum, probíhající tady vlevo v tom jemně zeleném sloupečku, se mi pěkně sekáš. Když píši, písmenka se do tebe nevyťukávají plynule, nýbrž s malou prodlevou, a to mě dosti čílí. "Schází vám 500-5000 Kč před výplatou? Tak to máte smůlu. Přejeme hezký den."

Deníčku, včera jsem se odvážila jet do K. na garden party k Pétě, mé spolužačce. Ono to slovo "odvážila" je přeci jenom na místě, jelikož:

a) Maruška, jež jela také, mi o tom řekla někdy odpoledne a já strašně nerada dělám nějaké věci takhle narychlo.
b) V K. jsem ještě nikdy nebyla, a tak jsem kliďánko mohla zabloudit!
c) Hektolitry alkoholu (to mluví za vše).

Nakonec se ale vyplatilo jet! Bylo nás tam pět děvčat a žádný švarný jinoch, takže jsme se klidně mohly bavit o měsíčkách, aniž bychom se jen jedinkrát uzarděly. Ogrilovaly jsme si kuřecí stehýnka a kuřecí křidýlka, párky a klobásy a všechno to pěkně snědly a zapily pivem. Pak jsme to zapily pivem s příchutí pomeranče. Vodkou s džusem. Samotnou vodkou. Houbou. Zelenou (!) Ble a fujtajbl! Do toho zeleného drijáku nás pořád nutila B., i když jsme ji vehementně ujišťovaly, že zelená, to teda jako néé, to je hnusárna toho největšího kalibru, ale deníčku, poslyš, ona si stejně nedala říct! Každá jsme si musela dát alespoň jeden lok. Ano, i já. Zelené jsem se s úspěchem vyhýbala asi už dva roky, a přeci jsem si dala! Neměla jsem ji už TAK dlouho, že po polknutí toho nápoje mě napadla hříšná myšlenka: Není to tak špatné. Za tu bych si teď nejradši nafackovala, víš? Péťa odněkud (zřejmě z jejího pokoje) vytáhla krabičku, ve které se krčilo pár posledních retek. A ještě dva doutníky! S jednou cigaretou jsem jí pomohla, ale doutník? Pcháá! Měla jsem naštěstí ještě tolik rozumu - ačkoliv už jsem byla celkem omámena těmi ďábelskými lihovinami -, že jsem si nedala, jelikož jsem - myslím, že celkem správně - usoudila, že by mi po doutníku bylo ukrutně blivno a mdlo. A to mi B. nabízela asi tak pětkrát! Ta holka se ten večer chovala pěkně ďábelsky, to ti tedy povím (nebo spíš napíši, buďme puntičkáři)! Nejprve se jí chtělo spát a pak - vůbec nevím, jak to dokázala - zbavila se své ospalosti a chtěla pít a pít a pít...no a také kouřit. A do rukou se jí dostala jen zelená s tím doutníkem, ježišrmarjá! To by byla moje smrt!
Nakonec ještě Péťa přinesla tu nejmenší vodnici, jakou jsem kdy viděla. Byla tzv. "pro Cindičku" [:cinďyčku:], termín, který používám už od dětství pro malé věci, které jako by byly dělány přímo pro moji maličkatou plyšovou pandu Cindu. P. ji napěchovala kokosovým tabákem a ten já celkem nerada, ale dalo se to, a vůbec, remcat se prostě v tu chvíli nehodilo, to dá rozum.
Na lože jsme se odebraly asi o půl třetí. Já ležela s Péťou na nafukovací madraci, na které by se teda dalo dělat asi milion úchylných věcí, ale spát zrovna ne! Deníčku, já se ti tak převalovala! Hlavu jsem měla níž než nohy, úplně jsem cítila, jak se mi propadá do té vakuuové nicoty, a napíná mi tak šlachy na krku. Musela jsem se pokoušet usnout tváří obrácenou k B., jelikož kdybych se chtěla otočit na druhou stranu, ihned bych sklouzla; bylo to totiž nějak z kopečka. Hledala jsem nové a nové polohy, abych tak ulevila svému rozbolavělému tělu, dokonce jsem zkoušela usnout i na břiše, což doma normálně nedělám, ale stejně jsem za tu noc naspala stěží dvě hodiny. Bylo to peklo. Bylo to doslova cyklopeklo, jak říká Zaantar. Občas se mi udělalo nevolno z toho, jak jsem se snažila nějak přetočit a matrace se pode mnou díky tomu prohnula asi na deseti místech, jako kdyby byla na vodě. Uf, to ti tedy byla noc! Měly jsme vstávat v osm a já - radši jsem se ani nedívala na hodinky, ale podle šera mohlo být tak teprve šest - jsem se modlila, aby už Marušce zazvonil budík na jejím mobilu! Říkala jsem si, že to na té matraci nevydržím už ani minutu. K ránu jsem ale nakonec ještě na chvíli usnula (doteď nechápu, jak se mi to mohlo podařit).

No a teď jsem doma, mám červené oči a vyschlé rty. A víš co? Stejně to stálo za to! A zjistila jsem, že Lucka poslouchá Oasis a Placebo (a to bych do ní neřekla ani omylem, to teda né!) a Péťa zná zase Foo Fighters a to je dost roztomilé.

A nakonec Klovatinou přilepím foto na závěr:

a

Petr M. a démon alkohol.
Ale neděs se, můj milý, tohle jsme nevypily.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kví-Kví Kví-Kví | Web | 25. srpna 2010 v 14:34 | Reagovat

Mně bylo špatně už u toho prvního piva. :D Ale mají teda solidně vybavený bar, to ano.

2 Schwarzie Schwarzie | Web | 25. srpna 2010 v 17:28 | Reagovat

mně se udělalo špatně už u těch klobás:D
tyjo, zelená... já ji tak nemám ráda!ta barva je príma,ale je to sladký.
Andy, Andy, vypadá to, že mi nějakej ten podzimní víkend v Praze vyjde!!!

3 Eleanor Eleanor | Web | 26. srpna 2010 v 11:48 | Reagovat

Točí se mi z toho hlava a to jsem jen četla! A ještě doutník. Páni.
To se mi občas taky někdy stává, že už se modlím, aby něco zazvonilo a já bych se nemusela pokoušet o mikrospánek. Akorát teď si nějak nemůžu vybavit, kdy se mi to stalo...
Včera jsem taky moc nemohla usnout. Bylo to asi tím úplňkem. Krásně mi měsíc svítil do pokoje, jako dva reflektory.

4 Bliss Bliss | 26. srpna 2010 v 13:05 | Reagovat

[1]: To jsem zapomněla napsat: není to bar, ale takový ty malý flaštičky. Nikdo to nepije, jenom to rodiče P. sbírají:D

[2]: Ha, to by bylo skvělý! :)

[3]: No naštěstí jsem ten doutník neměla :)

5 Lili Lili | 26. srpna 2010 v 14:06 | Reagovat

Já jsem naopak v léte značně nervozní, když mám ruce horké. Už jsem si na tu mrtvolnou chladnost mých končetin tak zvykla, že mě cokoliv jiného znepokojuje.
Teda to byl ale divoký večer. Mě z nafukovacích matrací bývá nevolno už pro tu imitaci vodní postele a spát se na tom fakt nedá.

6 imm imm | 26. srpna 2010 v 22:08 | Reagovat

jooo takové noci jsem zažívala, když jsem asi 10 nocí po sobě spala s kamarádkou v autě..
a z toho alkoholu se mi motá hlava jen když to čtu :P

7 pavel pavel | Web | 27. srpna 2010 v 12:17 | Reagovat

no já když na to přijde usnu i pod mostem, někdy se budu muset za tebou vypravit a naši několikaletou známost oslavit... určitě se napiješ se mnou ráda :D

8 Morfínová Morfínová | Web | 28. srpna 2010 v 20:05 | Reagovat

Doutníky a alkohol jsem skombinovala na RfP a nebylo mi zrovna dobře.
Zelená je kupodivu strašně dobrá když už jsem trochu podnapitá.
Tenhle "bar" by u nás asi dlouho nevydržel, je to moc velké pokušení :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama