Trocha čtení

1. srpna 2010 v 12:46 | Bliss |  Noise in my head
"Noise in my head" mi teď docela dobře zaručují At The Drive-In, ale taky několik skutečností.
V úterý jsem byla u svého zubaře, jenž mi řekl, že by mi mohl za dva měsíce sundat (už konečně) ta rovnátka. To by bylo skvělé, ale já opravdu nevím, zda-li se mám radovat; radši ne. P., která k němu také chodila, říkal, že jí také sundá rovnátka, a pak je měla ještě další půlrok. Při odchodu mi dal kartičku s mývalem.
myval
Již někdy od středy mne děsilo pomyšlení na to, že neděle už je srpnová, a do začátku školního roku zbývá pouhý měsíc. Konečně tedy budu v tom vytouženém čtvrťáku, kterého jsem se nikdy neobávala - tedy až do teď. Nějak si začínám uvědomovat, že vlastně maturuju a že se budu muset naučit všechny ty sračičky z účetnictví a pak to všechno pěkně předvést před drahou Y.Z., jež mě nesnáší. Hurá, to bude zase legrace. Zároveň si ale pořád v hlavě omílám mantru: Osm měsíců, už jenom blbejch osm měsíců. Fakt se těším, až odmaturuju, a nikdy tak už nebudu muset vídat tu hnusnou školu (zvenčí i zevnitř), učitele a spolužáky. Samozřejmě mám některé ráda a budou mi chybět, ale pár lidí se s úlevou zbavím. A účetnictví! Nikdy se už nebudu muset učit ty blbosti, o kterých jsem stejně věděla, že se je učím zbytečně, když chci jít na žurnalistiku. Zkrátka až skončím, spadne mi ze srdce obrovský kámen. Zároveň si ale uvědomuji, že on to po škole nebude žádný med (ať už se dostanu na vysokou, nebo ne), ale to si teď nechci moc připouštět. A ono to všechno přeci jenom nějak dopadne...
Ale kuš se školou! Ještě je před námi jeden měsíc a sklenice je spíš poloplná než poloprázdná, nezdá se vám?

Opravdu miluju, když někomu napíšu sms a ani nedostanu odpověď. To pak vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Včera odpoledne jsem totiž byla se Š. venku a strašně moc tesknila po Kubovi, no asi to znáte. "Napiš mu," řekla mi Š. "Ne! Nebudu mu psát jako první," ozvalo se moje hrdé alter ego. Několikrát jsem se hryzla do spodního rtu a rozhlížela se po autech projíždějících kolem nás. Jen tak jsme seděly na zastávce a vychutnávaly si letní den. Tu chvíli ticha mírně rušeného jen těmi auty jsem přerušila hlasitým povzdechem a pak: "No tak dobře, napíšu mu." A  tak jsem i učinila. Něco ve smyslu "Nechceš jít ven, když je tak pěkně". No, ani se mi neuráčil odpovědět. Chci říct, nevadilo by mi, kdyby se mnou NECHTĚL jít ven (a proč by vlastně neměl chtít?) a na něco se vymluvil, to bych brala. Nebo kdyby fakt neměl čas nebo něco na ten způsob. Ale on mi ani nenapsal! Teď je online a já jsem taky na lajně, ale co z toho. JÁ UŽ MU TEDA FAKT JAKO PRVNÍ PSÁT NEBUDU. Dobře, ještě existuje možnost, že mu ta sms vůbec nemusela přijít (bydlí na takovém místě, kde je dost špatný signál, a už jednou mi napsal, že mu nějaká moje sms přišla asi s pětihodinovým zpožděním), a já to tady řeším úplně zbytečně jako nějaká vyšinutá puberťačka. Možná bych to měla nechat být... A ono to všechno přeci jenom nějak dopadne...

Včera večer asi kolem deváté hodiny jsem si do své kůl tašky přes rameno sbalila sešit s názvem "short stories", napila se šťávy a pak šla ven. Chtěla jsem jít do čajovny a pokračovat tam na své rozpracované povídce, jenomže tam bylo dost lidí a já jsem svým způsobem takovej tichej introvert (někdy) a tohle mi zkrátka nevyhovovalo. Tak jsem se šla sama projít městem a na nikoho moc neměla náladu, protože jsem byla ještě rozladěná díky Kubovi, ale pak mě napadlo, že bych mohla napsat Filipovi, jestli nechce přijet. A Filip nezklamal a přijel na jeho rozpadající se motorce (sice až někdy kolem desáté, ale to vlastně vůbec nevadilo) a společně jsme zamířili na Růžek, což jsme ale moc nevychytali, protože tam tu noc probíhala nějaká techno akce a byly tam samé smažky a další pochybné existence našeho města. Vymotali jsme se ze spleti vražedných pohledů a vydali se zase zpátky do kopce kolem hřbitova. Nakonec jsme se ukotvili ve Stopu, kde to nemám ráda, protože tam chodí všechny ty fetky, ale ty ten večer byly zrovna na tom Růžku, takže tam bylo docela čisto a lidí dost málo. Seděli jsme a popíjeli pivo a povídali si. To už vám mohla být půlnoc, když za námi přišli Š. a Štěpán (bratr Š.). Povídali jsme si ve čtyřech a pak jsme zjistili, že už je ta proklatá srpnová neděle a měli z toho skoro až depresi.
Spát jsem šla asi v půl čtvrté.

Bratrova bývalá spolužačka Martina se včera vdala. Bude jí 23. V třiadvaceti se vdát, panebože! Tak to už mi taky tikají biologické hodiny...

Crrrr! (Tohle byl budík.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 VanWyngardenová VanWyngardenová | Web | 1. srpna 2010 v 12:54 | Reagovat

Tvoje situace s tou sms a neodepisováním na ni je mi momentálně víc než povědomá. Naštěstí jsem si to v hlavě nějak uspořádala (po dvou panácích slivovice, nutno dodat) a už mě to tak netíží. Ale stejně! Není to hezký pocit.

2 pavel pavel | Web | 1. srpna 2010 v 14:15 | Reagovat

touha mít taky už jednou v náručí miminko?
docela si dovedu představit takovou deprimující nápadu maloměsta, kde se vlastně nic neděje, jezdil jsem do takových na služební cesty... a snažil jsem se místní holky aspoň trochu rozptýlit :D
ještě k té okurce z tvého komentáře: nemám rád řezané květiny, daruji jen v květináči, ale ještě jsem jím po hlavě nedostal :D
hezký maloměstský odpoledne :)

3 Eleanor Eleanor | Web | 1. srpna 2010 v 16:29 | Reagovat

Jo, jo, cítila jsem se úplně stejně s tou SMS. Uh.
Dneska jsem si uklízela a přišel na řadu i šuplík s věcmi do školy (a mezi tím jsem našla mrtvou mochu). Taky to všechno na mě dolehlo. Že už jen dva roky a budu pryč. A nebudu se muset učit nějaké zbytečné chemické vzorce a to nemluvím o dýchací soustavě ploštic.

4 Schwarzie Schwarzie | Web | 1. srpna 2010 v 17:26 | Reagovat

jé, ty Nepraktovy obrázky jsem měla vždycky ráda!
poloplná.
jak vypráví rodiče: když holka před dvaceti lety, bylo-li jí víc než dvacet, ještě nebyla vdaná, byla pro většinu okolí "divná". ani mě nehne vdávat se ve dvaceti; ostatně mám dojem, že by stejně nebylo za koho. :D

5 Infantility* Infantility* | Web | 1. srpna 2010 v 18:26 | Reagovat

Já chci taky mývala. Proč já dostanu jen takový to nucený: Nahledanou a objednejte se za 5 neděl?

No každopádně máš co na práci, napsat mu, nenapsat. Samozřejmě že napsat! Jo, ty už jsi napsala. To bude tím signálem, fakt.

A když tak přemýšlím, že ta holka se ve 23 letech vdává, tak to abych si honem někoho hledala a nějaký ten podnájem a kočárek a frrr svatba. Ne neblázni, však ona se rozvede.. Ne že bych jí to přála :D

6 Kví-Kví Kví-Kví | Web | 1. srpna 2010 v 20:25 | Reagovat

Tak to by mě zajímalo, jak dlouho se Martina se svým manželem zná.
Vidíš, aspoň máš na něj číslo! Někteří nemáme ani to. Pche, do koše pro dnes se všemi chlapci a muži. Doufám ale, že zítra nevyváží popelnice...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama