You´ll never get back what the magpie took

9. srpna 2010 v 12:24 | Bliss |  Noise in my head
Tuším, že to bylo takhle někdy ve čtvrtek odpoledne, kdy jsme se se Š. procházely po krásách NS a tak trochu se nudily, jelikož naše město máme prochozené křížem krážem. Takže to byl pravděpodobně čtvrtek a Š. napadlo, že bychom si mohly jít kreslit/malovat/rozvíjet naši fantazii pomocí štětců a temper. Ten nápad se mi zalíbil tuze, v jednom z místních papírnictví jsme koupily čtvrtky a zamířily k Š. domů, jelikož ona měla výtvarku na škole ještě před rokem, a tak se v jejím pokoji daly nalézt tempery, štětce, dokonce i kelímky na vodu a hadřík na utírání štětců. Roztomilé. Já měla výtvarnou výchovu naposled na základce a občas kvůli tomu smutním. Proč není na obchodce výtvarka! Třeba místo tělocviku, hm? Nu dobrá. Takže jsme si sedly u Š. na zahradu ke stolu, kde jsme rozprostřely noviny, abychom ho třeba NÁHODOU nezamazaly, a vůbec...udělaly jsme si tam zkrátka příjemné prostředí. Maminka Š., jež zrovna opodál párovala čerstvé usušené ponožky, se nám pochechtávala, něco jako: Ach, vy UMĚLCI, cha-cha. Ale my se nedaly! Poté si Š. skočila pro něco do domu a její máti se mi svěřila, že jí vždy po praní zbudou tři černé ponožky, které k sobě vůbec nejdou. Spiklenecky jsem se k ní naklonila a řekla jí, že můj táta, který u nás pere, má skoro stejný problém, totiž že mu po každém praní zbude JEDNA ponožka. A tak jsme si sdělily ty svoje zážitky ohledně ponožek a pak přišla Š. a to kouzlo se rozplynulo, jako když mávnete proutkem. Š. maminka se šla dívat na televizi.
Tak jsme se Š. seděly u stolu a každá jsme před sebou měla čistě bílou čtvrtku a pod ní ty noviny. Přemýšlely jsme, co nakreslit; ani jedna jsme neměla inspiraci. Pak ale Š. napadlo oko, a tak jsme si každá namalovala oko. Nejprve jsem myslela, že to moje bude hnědozelené, ale pak jsem si řekla: Pchá! Vždyť miluju modré oči! A tak ta duhovka byla modrá a vlastně pořád ještě je, jelikož mi ten obraz teď leží na stole, a já vlastně nevím, co si s ním počnout. Nechcete ho někdo odkoupit? Je tam i podpis mého uměleckého alterega! Řekla bych, že se mi celkem povedlo, akorát to bělmo je nějaké až moc dožluta, takže má můj chlápek žloutenku. Nevadí. Pak jsem si ještě jen tak tužkou načtrtla na další čtvrtku ženskou postavu. Mně to kreslení boků a takových těch ženských přebytečností docela jde, akorát neumím kreslit chodidla a dlaně a hlavu, takže je to vlastně jakási polonahá postava s nedokončenými kalhotami a nedokončenou hlavou. Š. řekla, že se mi to podobá, a když jsem se na to pozorněji zadívala, zjistila jsem, že má pravdu. Akorát, zdá se mi, nemám tak velká ňadra.
A protože jsem se nacházela ještě v umělecké ráži, v pátek jsem si kreslila do svého bloku, do kterého jsem si nekreslila už ukrutně dlouho. Našla jsem nějakou fotku na Deviantartu, a tak jsem ji obkreslila a přitom jsem si pořád dokola pouštěla píseň Bathroom Song od Charlie Straight, do které jsem se asi úplně zamilovala. Ta píseň pěkně doprovázela ty moje tahy rukou, takže v mém pokoji vznikala úctyhodná symbióza.
girl
Tu to je. Řeknu vám, že čím déle se na tu fotku dívám, tím více štvoucích nedostatků tam nacházím. Ale jinak se mi to líbí, to zase jo.

Někdy v pátek nebo v sobotu jsem byla s někým v čajovně a byl tam také Ondra,  ten kluk s dredy do půli zad. Tedy přesněji - ten kluk s dredy až k zadku. Je to sympatický mladý muž a několikrát jsme se střetli pohledem. V jistém ohledu mi připomíná Kubu, ach. (Jak by asi vypadal Kuba s dredy?) Což mi tak nějak připomnělo včerejšek. Navečer jsem byla venku s J., koupily jsme si colu a víno a na Paloučku z toho udělaly houbu, ten skvělý driják. Chvíli jsme popíjely a kouřily (poslední dobou jsem se zase nějak rozkouřila, ježiš) a z toho kopce jsme se dívaly do dáli na stromy a domy, na silnici vedoucí do R., na pouliční lampy a ještě na další drobnosti. Poté jsme s houbou zamířily ke mně, kde jsem J. zahrála a zazpívala jeden můj čerstvé vymyšlený song (ještě to není hotové, ale dělám na tom), a pak jsme už jen seděly a dívaly se na sebe a pily.
Někdy kolem desáté večerní J. odešla a nechala mi v láhvi ještě něco houby, tak jsem ji dopíjela a přitom si četla Zelenou míli od S. Kinga. Měla jsem zapnutý počítač a na QIPu byla neviditelná, ostatně nakonec to nebylo ani třeba. Kuba stejně online nebyl. Což mě vlastně štvalo, jelikož ne že bych byla po té houbě tak opilá, to tedy vůbec ne, ale cítila jsem se býti v takové náladě, kdy bych se fakt odvážila mu napsat a povídat si s ním a říct mu, že ho opravdu moc CHCI. Teď Kuba pro jistotu online je, ale já už nemám houbu.

Radši půjdu dopsat píseň o chlapci a dívce, kteří se díky své zahleděnosti (nebo stydlivosti?) úplně minou. Nepřipomíná vám to něco?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 imm imm | 9. srpna 2010 v 14:17 | Reagovat

mm ta zatracená výtvarka, dokonce kvůli ní uvažuju o přestupu..
jinak hezký balónky ;)

2 Pecka Pecka | Web | 9. srpna 2010 v 15:28 | Reagovat

jako opilej často někomu píšu nemusí to bejt zrovna přes qip ale každopádně  ráno toho hodně často lituju

3 Schwarzie Schwarzie | Web | 9. srpna 2010 v 15:54 | Reagovat

jo, výtvarka... na gymplu je do druháku, jenomže vzhledem k tomu, že jsme si museli vybrat mezi výtvarkou a hudebkou, šla jsem na hudebku.
ten nápad s temperama je milý:) ještě je taky doma mám, a spoustu štětců, leč poslední rok dávám přednost pastelkám.
mně jsou momentálně veškerý osoby pohlaví mužského tak ukradený, až se toho začínám děsit. (jenom sex mi chybí, a to tak, že velmi)

4 Kví-Kví Kví-Kví | Web | 9. srpna 2010 v 16:03 | Reagovat

Joo, připomíná mi to mě.
Mhm, výtvarka. Ten předmět jsem milovala, dokud jsme si jenom malovali a nikdo nás nenutil, aby nám to šlo. Do háje s naším výtvarkářem!

5 phoenix phoenix | E-mail | Web | 9. srpna 2010 v 18:04 | Reagovat

možná je dobrý naučit se některý věci dělat bez houby - a naprosto nepochybuju, že to zvládneš... :-)

6 Atze Atze | Web | 9. srpna 2010 v 19:36 | Reagovat

No, a já bych se té výtvarky nejraději zbavila. Ne, že bych nerada kreslila atd, ale měli jsme tak blbý učitelky, že se to nedalo, radši si kreslím doma, v klidu.
A kluk s dredy? Ou, nevím, jaký je, ale jak jsi to napsala, že ho chceš, asi je super. Držím palce, ať Ti to vyjde.

7 Morfínová Morfínová | Web | 9. srpna 2010 v 21:42 | Reagovat

Problém s ponožkama ají asi všichni. Nejhorší je, že se při praní vždycky ztratí zrovna ta moje. Asi mě ta pračka nemá ráda.
Já jsem ráda, že výtvarku už nemám. Kreslit si sama pro sebe to mě vždycky bavilo, ale nikdy jsem nebyla schopná kreslit to, co mi někdo přikázal. A s tělem mám stejný problém. Nejdou mi ruce a nohy a hlavu mám většinou buď moc malou nebo moc velkou :D
Měla bych přestat pít alkohol protože se mi skoro vždycky stane, že lidem říkám něco, co jim vlastně říct nechci.

8 pavel pavel | Web | 9. srpna 2010 v 22:59 | Reagovat

bez houby není prostě ten správnej Kuba :D
a kde jsou ty ostatní kresby?
dřív jsem náruživě kreslil a maloval a dokonce jsem měl v Praze na Malostranském náměstí výstavu... a proto jsem si v náhlém návalu nostalgie před měsícem koupil olej a štětce... koupit plátno, k tomu jsem se ale ještě nedokopal...

9 Gluesniffer Gluesniffer | 9. srpna 2010 v 23:04 | Reagovat

ten podpis na obrasku je bozi! :)
a vytvarku sem mela rada, clovek si pri ni docela odpocinul a nebo vyradil, a kdyz proste nechtel, tak jen tupe cmaral. zavidim ji vytvarnikum u nas na zahrobni..

10 Morfínová Morfínová | 10. srpna 2010 v 0:48 | Reagovat

Jo a zapomněla jsem dodat, že Interpol se sem nechystají. Měla jsem na mysli tu novou desku co má vyjít v září :D

11 Eleanor Eleanor | Web | 11. srpna 2010 v 9:11 | Reagovat

Hezké, hezké. Bathroom song se k tomu hodí dokonale. :)
Ztracené ponožky v pračce už pomalu přestávám řešit. Už to neodmyslitelně patří k životu, jako to, že například ráno vstanem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama