Přemýšleli jste někdy o tom, jestli skutečně žijete? (Úpadek duše)

6. října 2010 v 16:10 | Bliss |  Noise in my head
Jak někdo může napsat tak úžasnou, inspirativní knihu s tak jednoduchým tématem? Holka, která si sáhne na život, oni ji zachrání, umístí do psychiatrické léčebny, kde zjistí, že má nenávratně poškozené srdce a že jí zbývá maximálně týden života, a ona za ten týden objeví mnohé krásy existence člověka, pozná samu sebe a zjistí, že stojí za to žít...i když ve skutečnosti má umřít. Mluvím o knize Veronika se rozhodila zemřít, kterou napsal génius jménem Paulo Coelho a kterou jsem právě dočetla. Říkám si: Proč jsem tohle nemohla napsat já?! Jistě, je to dosti troufalá myšlenka, ale námět té knihy není zas tak ojedinělý. V té knize jde spíše hlavně o všechny ty názory, úvahy a filozofie autora, s kterými nezbývá než souhlasit. Všechny jsou totiž pravdivé a myslím, že je to kniha, kterou by si měli přečíst všichni lidé na světě. Aby alespoň trochu pochopili, proč tu na tomhle světě jsou. Aby se vyvarovali té "Hořkosti". Říkala jsem o tom i své mámě, která ale jen cosi zamručela a nejevila žádný zájem. A to je totiž problém většiny lidí na naší planetě. Každý den podléhají stereotypu, mračí se, nemají žádnou představivost, fantazii, duševní cíle...prostě nic. "Žijte!" stálo v knize. A já vám říkám to samé: Žijte. Ne tak, jak se má, ale tak, jak vám to vyhovuje.

Paradoxně na mě ala ta knížka působí jaksi...depresivně. Depresivně nebo smutně, jak chcete. A včera to vyvrcholilo! Naštval mne bratr (já svého bratra nesnáším, vím, že to zní hrozně, ale je to tak), naštvalo mě to, že žiji v jeho stínu, že je lepší, úspěšnější, chytřejší, oblíbenější. A já jsem jenom nešťastná třesoucí se hromádka, která píše povídky (a píše dobře, smím-li se pochválit) a hraje na baskytaru, ale jinak nic moc neumí. Naštvala mě i škola. Účetnictví, které se učím úplně zbytečně a strašně mě nebaví, úkoly, které na mě čekají, protože teď ve čtvrťáku je toho moc, věčná buzerace od našeho třídního o němčinu atd. A najednou jsem si řekla: Proč já vlastně žiju? Ne, neděste se! Nechtěla jsem se zabít nebo tak něco. Prostě to v ten večer na mě všechno padlo a já si uvědomila, že nemám pro co žít. Že mě nic už nebaví, nezajímá... Dokonce jsem si říkala, že je mi jedno, jestli udělám maturitu nebo ne. A že je mi jedno, co budu studovat za výšku a jestli vůbec nějakou. Chtěla jsem jen zalézt do nějaké nory a spát.
Ano, včerejší večer byl kritický, dokonce jsem si říkala, že druhý den nepojedu do školy. Neměla jsem zkrátka už vůbec CHUŤ ani ZÁJEM do té školy chodit.
Říká se ale, že ráno je moudřejší večera, a je to pravda. I když mne bolela hlava, do školy jsem šla. Možná to bylo jen proto, že bych jinak musela zůstat doma s bratrem (ten hajzl má ve čtvrtek a v pátek volno a tuhle středu mu odpadly přednášky), ostatně to bylo celkem jedno - odhodlala jsem se zkrátka jít. A možná to bylo dobře. Sice jsem úplně zkazila písemku z účetnictví (ale to asi všichni, soudě podle výrazů mých spolužáků poté, co zazvonilo na konec hodiny), ale písemka z němčiny - na kterou jsem se vůbec neučila - by mohla dopadnout dobře.

Teď jsem doma, poslouchám We Are Scientists a přemýšlím. Musím se doučit účetnictví, ostatně i ekonomiku a informatiku. Musím si zamluvit šaty na ples (chystám se na to už asi dva týdny a pořád jsem nezavolala do té půjčovny, aby mne objednali [nerada s lidmi hovořím po telefonu]) a udělat další asi miliardu sračiček do školy. Mohla bych si přestat stěžovat a konečně začít něco dělat...

Musím se pořádně nadechnout a...vydržet. Ale jak dlouho? Ví to někdo?

Depresí protkaný článek, fujtajbl. Klidně bych ho mohla rozdělit do dvou částí:
1) nadšení z knihy pojednávající o smyslu života,
2) deprese z hledání smyslu života.

Takový paradox jsem původně vytvořit nechtěla. Sakra, vždyť ani takový článek jsem nechtěla vytvořit...ale čert to vem!

P.S.: Teď jsem si prošla pár svých oblíbených blogů. Co ten podzim s lidmi dělá?!
P.P.S.: Chci být zamilovaná!
P.P.P.S.: Úplně jsem se zapomněla zmínit o tom, že jsem dostala z němčiny dvojku, což mne dnes tak nějak vytrhlo z té letargie a apatie a - i když se to možná zdá přihlouplé, dvojka, co to je - zdá se, že mi to vlilo sílu do žil. Mám chuť bojovat a mám chuť něco v životě dokázat! I kdyby můj bratr měl vydělávat miliony, já se spokojím s tím, že budu psát knihy a prožívat život jinak než ostatní. Sladká tečka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kví-Kví Kví-Kví | Web | 6. října 2010 v 16:54 | Reagovat

Ano, ano, ANO! Geniální kniha. Ovšem, jenom mi opět připomněla, že nežiju, přesně z těch důvodů, co jsi víceméně rozvedla v následující části.
Chodím do školy, kde si do hlavy cpu tuny zbytečných věcí, jen abych šla na vejšku a dělala úplně to samý. A pak co? Práce, při které budu s trochou štěstí opravdu dělat něco, co má smysl?
A tu se dostávám k tvému PPS: Jsem ráda, že jsem zamilovaná, mám totiž pocit, že můj život má nějaký smysl.

2 Lili Lili | 6. října 2010 v 21:21 | Reagovat

Na depresivních večerech je asi nejlepší to, že přejdou. Občas ve mě vyvolávají schizofrení myšlenky jako ,,Která ''Já'' je ta pravá? Depresivní, usměvavá, něco mezitím?''. A tak to nakonec přežiju, dokud zase nevyjde slunce.

3 Eleanor Eleanor | Web | 7. října 2010 v 15:40 | Reagovat

Jo, ta knížka je fakt geniální. Já jí naštěstí četla v létě, takže to na mě nemělo až takový vliv, ale hlavní myšlenka zůstává.
Škola je otrava. Taky mě nebaví účetnictví, ekonomika (kde má půlka lidí pětky) a informatika jakbysmet. I ta matika, která mě bavila už mě tolik nezajímá.
Melancholie podzimu. To dělá s lidmi hodně. A to ještě nezačal ten končící podzim. To jsou potom lidé čím dál tím víc otrávenější (a v depresi).

4 J. J. | Web | 7. října 2010 v 20:52 | Reagovat

Možná ale pořád lepší ten smysl hledat, než ho znát a nemoct uskutečnit ;).

5 Pecka Pecka | Web | 8. října 2010 v 18:47 | Reagovat

na mě podzim působí tak nějak...celej rok

6 Satanica Satanica | 10. října 2010 v 8:48 | Reagovat

tu knížku se mi nechce číst, protože teď o ní slyšim od kdekoho a to mě znechutilo.
miluju podzim.
ahoj, Andy:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama