Words spill from my drunken mouth, I just can't keep them all in

17. října 2010 v 16:58 | Bliss |  Noise in my head
Ahoj!

Ve škole je to jedna velká stagnace, která mne moc nevzrušuje. Naopak mě velmi rajcuje píseň Racing Rats od Editors. Možná jsem si ji měla nechat zahrát při šerpování na svém maturitním plesu, ale již jsem se rozhodla pro Big Me od Foo Fighters, tak to nebudu měnit.

Po tom čajovém faux pas, které způsobila tehdy v pondělí J., mi napsal na QIPu Kuba. Předtím, než jsem rozklikla tu vtíravě blikající obálku, jsem se jen plácla do čela a zavřela oči. Nechtěla jsem vidět, co mi píše, pak jsem se ale odvážila podívat.
"Ty jsi bumbala, co?"
Kreténe! ozval se mi hlásek v hlavě. Samozřejmě on za nic nemohl, ale to, že si pořád myslí, že jsem hrozný alkoholik (měl by vidět mého bratra), mě rozčiluje, tudíž mě pěkně nakrkla i ta zpráva od něj. Vysvětlila jsem mu, že tu sms jsem mu neposílala já. On na to jen: "Áha" a dál nic. Ani já jsem neměla náladu se s ním vybavovat. A tak se to "áha" vznášelo ve vzduchu a pomalu padalo k zemi a přitom se rozpadalo na tisíce mrňavých kousků, ke kterým jsem byla a stále jsem nesmírně lhostejná. Ano, dospěla jsem k bodu, kdy je mi Kuba ukradený. A tak tedy pravděpodobně skončila roční romance (ono se to ani romancí nazvat nedá, ale nevím, jak jinak to označit) tímto zdánlivě nevinným "áha". Možná si za to můžu sama, klidně jsem se s ním mohla dát to řeči, ale proč? Proč plýtvat síly nad někým takovým?

V pátek odpoledne jsem byla v čajovně s Bárou a Milanem. Potkali jsme tam dvě Míši a přisedli si k nim. Po chvíli jsem šla s Milanem a Bárou ještě na brko, které ovšem bylo dosti slabé (ne že by mi to vadilo), jen mne to dostalo do takové přemýšlivé, filozofické nálady. Milana ostatně také, a tak jsme si společně notovali a stěžovali si na fádnost světa.
Večer jsem šla ještě s J. na Růžek, protože udělala řidičák, a tak jsme to chtěly víceméně oslavit. No, daly jsme si jen jedno malé pivo, hehe. Nějak mne dráždil kouř v knajpě, navíc jsem jím moc nechtěla zapáchat, tudíž po dopití toho moku jsme se zase zvedly a vydaly se na cestu zpět do NS.
Taky jsem šla volit.

Sobota byla napjatá! Můj bratr totiž založil politické sdružení, a tak se asi deset lidí sešlo odpoledne nahoře u něj v pokoji a čekalo na výsledky voleb. Já si tam šla pro foťák a to tam zrovna kromě mého bratra byli jen čtyři kluci, tři jsem znala, ale toho jednoho jsem viděla poprvé v životě! Jen jsme se tak na sebe podívali, zdálo se mi že jaksi zdlouhavě a zkoumavě. Nebo aspoň z mé strany to tak bylo. Ano, byl sexy, to musím uznat. Tmavé vlasy středně dlouhé a velké pravděpodobně modré oči. Zjihla jsem. Popadla jsem fotoaparát a pádila po schodech dolů. Byla jsem celá nesvá jako nějaká puberťačka. Usmívala jsem se a nic se nedělo.
Večer jsem trávila u Š. s J. a Mírou. Bylo to legrační a příjemné.
Když jsem dorazila domů, trochu ovíněná, byla asi půlnoc. Bratr zrovna strašil na chodbě a řekl mi, ať jdu nahoru, že si tam můžu vykouřit oslavný doutník. Bratrovo politické sdružení totiž v zastupitelstvu dostalo jedno křeslo, což byl jejich cíl. Vyrazila jsem po schodech nahoru, protože...inu, doufala jsem, že tam ještě bude ten chlapec. Byl tam! Úplně sám seděl v křesle, na sobě měl triko, trenky a ponožky! Začala jsem si připadat trapně, ale usedla jsem na bratrovu postel a dala se s ním trochu do řeči. O politice. Mezitím potichu vyhrávali Franz Ferdinand to svoje matiné, jako by se mi vysmívali. Klepal si nohou do rytmu, ostatně já po chvíli také. Jak jsem tam tak seděla a mezi námi se rozprostíralo ticho jako nějaká vakuuová bublina, došlo mi, že ten vítězný doutník možná znamenal úplně něco jiného. Ten všivák! pomyslela jsem si a mínila tím svého bratra. Nutno ale podotknout, že to tomu chlapci slušelo, i když si svůj rozkrok trochu neumě přikrýval rukama. Bavilo mě se na něj dívat a znervózňovat ho. Dozvěděla jsem se, že je z Ostravy a s mým bratrem chodí na UK, konkrétně na historii. Taky má sedmikilovou kočku, kterou jeho kamarádi, když byli opilí, zavřeli do králíkárny. Předtím ještě králíka pustili ven. Politovala jsem jeho zvířectvo a řekla mu, že půjdu na kutě. Celé to byla jedna velká trapnost, doufám, že si myslel, že jsem byla přinejmenším opilá. Ale měla jsem chuť ho znásilnit, to ano!

Ve své posteli jsem usnula poměrně rychle.

Dnes jsem lehce slídila na FB. Jmenuje se Aleš. Ha!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kví-Kví Kví-Kví | Web | 17. října 2010 v 18:28 | Reagovat

Počkat, oni fakt získali křeslo? :D :D :D
Měla jsi ho znásilnit. Nebo tak něco, pochybuju, že by se bránil.

2 J. J. | Web | 17. října 2010 v 20:18 | Reagovat

Souhlas se slečnou výše xP.
A je dobře, že na Kubu už kašleš..

3 Eleanor Eleanor | Web | 18. října 2010 v 20:24 | Reagovat

Správně. Proč plýtvat síly.
Hmm, zajímavé. A jak tam seděl v tom křesle. V jeho přítomnosti ti musel ten doutník chutnat ještě víc. :)

4 Morfínová Morfínová | Web | 18. října 2010 v 21:29 | Reagovat

Proč můj bratr nemá žádné takové kamarády?
Naposled jsem v jeho přítomnosti zahlédla někoho kdo by se mi líbil když mi bylo 14 :D
Rozhodla jsem se, že taky budu jednou ze srandy kandidovat :D

5 Bliss Bliss | Web | 19. října 2010 v 16:12 | Reagovat

[1]: No tak jako...křeslo v našem městě:D Víš, jako jedno místo v zastupitelstvu ;)

[2]: Taky si myslím, že je to dobře :) Ale Aleše žel bohu znásilnit nešlo, jednak jsem se styděla a jednak bratr přišel nahoru asi minutu po tom, co jsem odešla...takže kdyby nás viděl...eheh!:D

[3]: No on tam nakonec žádnej doutník nebyl:D

[4]: Kandiduj! Je to sranda, zvlášť když o tom nic nevíš:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama