So I can hear your voice

14. listopadu 2010 v 15:34 | Bliss |  Noise in my head
Díky Medúze, na kterou jsem se o sobotní odpoledne zase jednou podívala, jsem objevila slovenskou kapelu zpívající anglicky, a tou jsou Swan Bride. Přiznám se, že jsem byla celkem překvapená, že to jsou Slováci, ani bych to do nich neřekla. Trochu mi připomínají Franz Ferdinand s vůní tajemna. Obzvláště z písně Lonely Honeymoon in the Wasteland mi běhá mráz po zádech...

Pořád všechno odkládám - už několik víkendů si chci uklidit binec v šuplíkách a skříních ve svém pokoji (přes týden na to nemám čas!), leč ještě jsem nad tím nehnula ani prstem. Měla bych také začít dělat další souvislý příklad na účetnictví (přes týden jsem si říkala, že se na to vrhnu tento víkend, ale už je neděle a já pořád nic) a začít se učit příklady na praktickou maturitní zkoušku (ekonomika). Měla bych dopsat své drama a doučit se na basu píseň Na Na Na od My Chemical Romance, která mne tak okouzlila. Měla bych dočíst Na Větrné hůrce a vytrhat si obočí, ale jsem TAK LÍNÁ!

Místo toho všeho jsem včera odpoledne byla s Adamem ve Stopu na pivě. Adam mi řekl, že už dva týdny nehulí trávu, protože mu to zakázal doktor a on to kupodivu respektuje. Pozeptala jsem se ho, proč mu to zakázal, řekl mi, že mu prý tráva způsobuje deprese. To celkem znám, i proto nekouřím trávu tak často, jak bych třeba i chtěla. Myslím si, že kdybych si dávala čtyři špeky denně jako třeba Frankie, už by se u mne musela vyvinout nějaká ta psychóza, já jsem totiž podivně emocionální. A silnější drogy už vůbec nemůžu (i když by mne to lákalo), jelikož mám zúženou aortu, a já se obávám, že kupříkladu po užití extáze by to se mnou seklo. Proto ze mě asi nikdy nebude feťák. Tohle všechno jsem Adamovi řekla a on se jen usmíval. Bavili jsme se o hudbě, drogách a básních a já si v duchu říkala, že i když je mu teprve 16, psychicky je mnohem vyspělejší než někteří mí devatenáctiletí vrstevníci.
Adam je strašně zvláštní člověk, rozhodně ho nechci přirovnávat k Jimu Morrisonovi z Doors, stejně to ale teď dělám, jen abyste měli představu, jak jedinečný to je člověk. Je to beatník a intelektuál, píše písně a hraje na kytaru. Společně chceme už nějaký ten pátek založit Pixies Tribute, ale kdo ví, jak to všechno bude... Neznáme totiž bubeníka, jenž by poslouchal Pixies.
O půl páté jsem Adama doprovodila na autobus do L. Ještě než autobus přijel, zapálil si retko, nestačil ho však dokouřit, a tak mi ho podál a já ho cestou domů do sebe pěkně vstřebala. Nechutná, silná Sparta, ble...

Večer jsem jela do R. za Mírou. Dohodli jsme se totiž, že navštívíme tamní taneční. S ním a jeho sestrou Janou jsem se setkala před kulturním centrem. Míra je kavalír, i když jsme se s Janou vehementně bránily, stejně za nás zaplatil vstup a následně dokonce i pití!
Musím se přiznat, že jsme si s Mírou spíš více povídali u stolu, než abychom sledovali dění na parketě, to ale vůbec nevadilo Stejně k nám doléhaly směšné řeči tancmistra, který byl pro svůj ostrovtip mnohem lepší než tancmistr z NS, což jsem ale před Mírou jen nerada přiznávala, hehe.
A pak taneční skončily a následovala volná zábava pro návštěvníky a já v sobě měla již jedno pivo a dvě vodky s džusem, proto jsem se vůbec nezdráhala jít s Mírou na parket, ačkoliv tančit vůbec neumím. Naučil mě pár základních kroků, až na foxtrot, jehož taje mi prostě zůstaly záhadou! To ale vůbec nevadilo, stejně jsme se pořád něčemu smáli a já lidem kolem sebe šlapala na nohy a s úsměvem vetkaným na tváři jsem se omlouvala. Dokonce jsme se domlouvaili, že bychom mohli příští rok chodit do tanečních spolu, on chce do R., já zase pochopitelně do NS, tak uvidíme... Možná tedy na stará kolena (ano, ve dvaceti) ještě začnu chodit do tanečních!
Zpátky do NS jsem jela autem s Mírou, Janou a jejím manželem nebo kamarádem, tím jsem si tak úplně nebyla jistá. Tuze legrační jízda, ale už se mi chtělo trochu spát.

Dnes je krásně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kví-Kví Kví-Kví | Web | 14. listopadu 2010 v 18:47 | Reagovat

Taky jsem líná. A jak se blíží zima, jsou záchvaty lenory čím dál častější. :/

2 phoenix phoenix | Web | 15. listopadu 2010 v 16:54 | Reagovat

Myslim že lenost je spíš projevem nerozhodnosti...pořádně si ujasni,kde jsi a kam chceš dojít...a taky že samo to nepůjde.zbytek se pak nějak vyvrbí přirozeně:)

3 Eleanor Eleanor | Web | 15. listopadu 2010 v 20:20 | Reagovat

Hm, tenhleten Adam je mi sympatický. Dnes už se najde málo takových jedinců.
Och, ta kapela je vážně skvělá. :)

4 Pecka Pecka | 19. listopadu 2010 v 17:56 | Reagovat

podle mě by byla škoda omezit ten tribute pouze na pixies

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama