Where is the title?

21. prosince 2010 v 13:30 | Bliss |  Noise in my head
Kéž bych občas nebyla tak moc znuděná svým životem! Včera jsem dokonce přerušila nějaké video na YT od Muse jen proto, že mě prostě nebavilo na něco upírat svůj zrak. Teď jsem si chtěla zahrát na basu, ale odradilo mne pomyšlení, že bych ji nejdříve musela vybalit z pouzdra a pak ladit.
Udělejte se mnou někdo něco! Tahle letargie, která mě obklopuje již pár měsíců, musí přeci skončit! A čím dřív, tím líp.
Dnes ráno mi Míra napsal báseň. Myslím, že by měl vydat nějakou sbírku, kam se na něj hrabu já?! Jsem loser, který naposledy napsal něco v září, a místo toho, aby začal nad něčím přemýšlet, pořád si jen stěžuje na to, že nemá inspiraci a hroutí se v syndromu vyhoření. To jsem prosím pěkně já. Tohle mi jde.

Právě poslouchám píseň Bliss od Muse a vzpomněla jsem si, jak jsme s děvčaty trávily v létě týden ve Vestci a jak jsem jedné noci usínala s Muse v uších a probudila se právě při této písni. Jak mne obklopovala hustá tma a já jen pomalu a dosti neochotně nabývala plného vědomí a v tom zmatku mojí duše, který trval jen pár vteřin, se mi úvod této písně zdál ještě krásnější než kdykoliv předtím. O něco tajemnější nebo tak něco...
xmas
Od té doby, co jsem naposled napsala, se toho docela hodně změnilo. Už se zase bavím se Š. a vděčím tomu hlavně J., která nás tak nějak dala dohromady.
Minulou středu k večeru mi totiž Š. napsala (za přemlouvání J.), jestli se s ní nechci sejít u gymplu. A já šla, ale ještě předtím jsem řekla své mamince, která zrovna myla nádobí v kuchyni nebo dělala cukroví nebo hladila Mourinku nebo tak něco, že pokud nepřijdu do půl hodiny, ležím někde ve škarpě v tratolišti krve. To ji vyděsilo a hned začala říkat, ať nechodím a pak zase něco ve smyslu, co když Š. přijde za námi domů a všechny nás vyvraždí? Tomu jsem se upřímně nahlas a z plna hrdla rozesmála a řekla své mámě, že se moc kouká na kriminálky. Odcházela jsem z domu, ale přitom mne napadlo: Jestli mi jednu natáhne, ať je to někam nahoru, a ne do zubů...vždyť ty mám teď rovné! Vážně jsem se trochu obávala, abychom se se Š. nepopraly.
Najednou jsme proti sobě stály u gymnázia, které se nad námi hrozivě tyčilo, a tma a vítr se spolu mrazivě mísily. Pozdravily jsme se a nevěděly, co říct. Pak najednou Š. řekla: "To je docela trapný, co?" a já podle této věty a podle tónu, jakým to řekla, poznala, že to nakonec nebude  tak horké, jak se zdálo. A nebylo! Šly jsme se projít městem, procházely jsme se vlastně asi dvě hodiny, při kterých jsme si vše vyříkaly; najednou jsme se zase bavily, jako by se nic nestalo. Spadl nám šutr ze srdce.

V pátek jsme zpečetili naše nově nabyté přátelství společně v čajovně, totiž já, Míra, Š., P., J. a Jarda, přítel J. Dali jsme si dýmku míru (tedy vodnici), červené víno a wasabi. Po dokouření, dopití a dojezení jsme se rozjeli Jardovým autem na Kladno do McDonald´s a večer jsme završili u mě v pokoji (to už ale bez J. a Jardy) s Lemondem, mojí baskytarou a hudbou z PC. Všem se nám ten den tuze líbil.

A tak jsme se také mohli vydat v sobotu na Růžek na vánoční koncert, na který se vždy těším...nu, chtěla jsem napsat půl roku dopředu, ale já se na něj vlastně těším již od skončení toho minulého Xmasu. Nakonec jsem tedy šla jen já s Mírou, P. a Š. Takové malé překvapení měl být Dejv, který má přijet sem do Čech na vánoční prázdniny, želbohu ale kvůli počasí zůstal na letišti v Británii a touto dobou tam stále ještě ten chudák malej je. A Bára z Prahy také nedorazila.
Koncert jsme si nakonec užili jen já, Míra a P., Š. byla celý večer nějaká skleslá a nakonec odešla dříve domů. Díky tomu všemu poskakování a juchání jsem pak v noci dostala křeč do obou nohou, a málem jsem díky tomu Míru skopla z postele. Už nikdy se na žádných koncertech ani nehnu! Ještě teď cítím, jak mám své nohy lehce ztuhlé...

Š. nám pak ráno napsala sms, že se omlouvá, ale měla zrovna nějakou depresi. J. mi včera zase říkala, že prý Š. ještě není připravená vidět mě a Míru společně, jak se k sobě  tiskneme. S tím se ale nedá nic dělat, musí si zvyknout...

Inu, to je asi vše. Další článek bude bůh ví kdy (a jestli vůbec, hehe), užijte si Vánoce (a kdyby něco, tak i Silvestra), já si jdu zahrát na basu a promyslet dárky, protože zatím nemám žádný koupený, jen je jeden na cestě. Tak. Já to všechno nějak flákám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kví-Kví Kví-Kví | Web | 21. prosince 2010 v 16:17 | Reagovat

Dárky jsem nakoupila až dnes a bylo to o nervy. Lidi ty obchody totálně vyluxovali!
A vidíš, nakonec to s tou Š. vyšlo! Jenom bych si pořád dávala pozor, o čem všem se jí ohledně Míry svěřuju, aby jí to zbytečně nestresovalo. ;)

2 Morfínová Morfínová | Web | 21. prosince 2010 v 19:36 | Reagovat

Jaká byla ta skupina 'to žluté co máte na kalhotkách'? Ten název mě už kdysi zaujal a písničky mi přišly dost šílené :D

3 pavel pavel | Web | 21. prosince 2010 v 22:58 | Reagovat

hlavně že to aspoň tak dopadlo... samozřejmě nebude nějaký čas ráda vidět jak se k Mírovi tiskneš :D
budeš mít, když máš Míru, čas a chuť za mnou po Novém roce přijet do Prahy?

4 barfly77 barfly77 | Web | 22. prosince 2010 v 21:27 | Reagovat

"a jestli vůbec, hehe" no to jako nehehe, na to ani nemysli :P:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama