Rak váhá, váhy ráčí

14. února 2011 v 18:12 | Bliss |  Noise in my head
Mě přísluší pořádně vykrákat za vlasy, utopit jako kotě nebo přímo spráskat devítiocasou kočkou (haha, výraz "devítiocasá kočka" se jen tak mimochodem používá pro bič a slyšela jsem ho asi když mi bylo jedenáct nebo dvanáct v seriálu o mořském vlkovi Horatio Hornblowerovi, na který jsme se vždy s bratrem rádi koukali) nebo prostě něco na ten způsob.

Inu, to jsem si takhle jednoho sobotního rána posteskla v rohu postele, přemýšlejíc nad Mírou. Z hlavy mi nešla myš ani Lenka, nýbrž jen myšlenka, že to celé skončilo dosti nešťastně a v podstatě vlivem jednoho velkého nedorozumění. A že by možná stálo za to si promluvit, popřípadě se domluvit na úplně jiném přístupu k sobě i k tomu druhému a...začít znovu. Byl to smělý nápad, jenž se zrodil v té mé lebce onoho rána sobotního. A nějak jsem se ho nemohla zbavit po celý den, po celou neděli, po celý kus dneška, až jsem se rozhodla Mírovi na FB nechat depeši, ve které jsem nechala rozeběhnout všechny myšlenkové pochody o nás dvou. Ihned jsem se odhlásila (ještě ho tak zastihnout online, to tak!), do ruky vzala baskytaru a zastavila tak na chvíli svoje emoce. Takže jsem se nějak uvolnila, pak jsem šla s Jacquesem ven a bylo mi zle z té industrializace v našem městě. Smog se mi vplétal do vlasů a olizoval moje řasy, kouře některých komínů (někdy je lituji, jen kdyby tak věděly, co ze sebe musí vypouštět...) (ne)vinně laskaly můj nos a červenooranžové šípky nahlas vzdychaly.

Myslíte, že jsou šípky ve vlasech keřů krásnější na podzim, kdy se zahalují do peřin mlhy a přibývajícího šera, obtékají je nitě babího léta a svou sytostí ve vás probouzejí vzpomínky na léto, či jim to více sluší o zimní dny, kdy na větvičkách ulpívají nánosy sněhu a vyjadřují tak svoji něhu, dýchají mrazem a vám umírají konečky prstů?

Když jsem se vrátila z procházky domů, podívala jsem se na FB, ale žádná zpráva na mne nečekala. Jak taky, vždyť bylo ještě brzy... Nervózně jsem se zahryzla do retů svých a šla zpracovávat pár maturitních otázek na ekonomiku. Od té doby jsem se na Facebook nepodívala ani přimhouřenýma očima a mám takový dojem, že nejdřív se tam podívám asi tak za 856 hodin.
Já opravdu nevím, z čeho mám takový strach! Nebojím se odmítnutí, kdyby se tak stalo, asi bych byla mnohem klidnější. Smířila bych se s tím, že je to definitivní konec a pravděpodobně bych tak aspoň měla pokoj. Za chvíli bych si zvykla... Možná se však bojím - a to je snad ještě horší či směšnější - rozvážného přikývnutí na rozhovor...či snad pokračování v našem vztahu! Celý víkend jsem totiž probírala sama se sebou, jak by to asi vypadalo, kdybych mu vůbec nenapsala, jak by to vypadalo, kdybychom si šli opravdu promluvit, a jak by asi vypadal náš vztah, kdybychom se v něm rozhodli pokračovat? Bylo by to lepší kvůli změnám, které bychom podstoupili, nebo bychom naopak ztratili určitý kus svého já a jen tak vařili z vody? Zaobírala jsem se zkrátka všemi možnými detaily ze všech úhlů pohledu, probírala jsem to s několika lidmi, nakonec jsem se tedy rozhodla se mu ozvat, tím totiž nic neztratím. Dost možná bych naopak ztratila něco, kdybych mu nenapsala...

A tak tu jen tak sedím, záda mě bolí a kočka sedí na podlaze a sem tam mňoukne.
Můj ascendent jsou váhy, to jest znamení, které mě určitým způsobem ovlivňuje. A já se už vůbec nedivím proč. Nikdy jsem si toho moc nevšímala, ale když trochu zavzpomínám...vlastně jsem se celý svůj život rozhodovala mezi několika věcmi, zaobírala se jejich klady a zápory a nakonec, což je pro váhy typické, nechala vyjádřit názory ostatních a úplně nejradši bych vždy byla, aby problém vyřešili za mě.
To jsem holt já. Rak s duší ďábla...pardon, váhy.

Není to stejně směšné, jak datum narození určuje z určité míry naši osobnost? Kdybych se narodila jen o měsíc později, stala bych se lvem a můj život by byl pravděpodobně o trochu...jiný.

Teď si půjdu číst. Ono už to nějak dopadne, jen si nejsem jistá, kdy seberu odvahu podívat se, jak to celé bude dál...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 14. února 2011 v 18:44 | Reagovat

Těžká rada, ale mohla bys to se mnou probrat, pokud chceš, už radím několika lidem, jen sobě neumím, až přijedu koncem týdne opět do Prahy. Netušil jsem, že to je s Mírou, tedy ten váš vztah, tak trochu z kopce. Každopádně šípky jsou hezčí se sněhem, i na fotkách. :)
Vždycky všechno nějak dopadne, drž se a jednej podle srdce.

2 Eleanor Eleanor | 14. února 2011 v 20:08 | Reagovat

Hm, Raci jsou typičtí svoji citlivostí. Já bych tě na Raka netipla, spíš už na ty Váhy.
Tak, už jsi to napsala a tež jen čekat na tu (ne)odezvu. Asi bych tam taky potom nejmíň dva týdny nechodila. :D
U nás bohužel šípky nikde tak moc nerostou. Ale určitě s tou podzimní mlhou to musí být perfektní vizuální zážitek.

3 Kví-Kví Kví-Kví | Web | 14. února 2011 v 20:22 | Reagovat

Mně to směšné nepřijde, na mě definice Ryb dokonale sedí...
A přeji hodně štěstí tedy, snad to tak jako tak dopadne dobře!

4 barfly77 barfly77 | Web | 14. února 2011 v 23:35 | Reagovat

Ty záležitosti, co se týče horoskopů, mě kolikrát děsí... Jsem Váhy a všechny ty blbosti, co se píšou, na mě seděj.
Už odepsal?

5 Alqarin Alqarin | Web | 15. února 2011 v 19:34 | Reagovat

Fingers crossed..:)

6 Morfínová Morfínová | Web | 16. února 2011 v 20:39 | Reagovat

Občas si říkám, že za všechno v mém životě může to, že jsem se blbě narodila - jako Rak

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama