Uh...ah...nooo...takže...ahoj, už jsem tady! Eh

5. února 2011 v 12:27 | Bliss |  Noise in my head
Je to docela dobrej hnus. Nevím, co se se mnou děje. Už minimálně týden samu sebe přemlouvám k sepsání nějakého toho článku a pořád jsem to odkládala do dáli. Ale dnes - v tento skoro jarní den, taky jste si všimli, jak je venku hezky? - jsem šla vyvenčit Jacquese a najednou mě to dostalo jako nějaká příšera s vyceněnými tesáky a chutí na moji krev. Musím NĚCO sepsat, napadlo mě, i když jsem si taky pomyslela, že nutit se do psaní je pěkná blbost. Stejně ale vidíte, že píši...zlo se má vyhnat zlem nebo tak nějak.

Co se tedy za posledních pár týdnů stalo? Asi největší událostí byl můj maturitní ples, který se vydařil nadmíru. Abych pravdu řekla, moc jsem nepila, jelikož jsem nechtěla být pod vlivem na půlnočko, kde jsem měla hrát na bicí - a taky jsem hrála. Nakonec jsme zahráli dvě písně a lidem se to tuze líbilo, i když Frankie zpíval falešně doslova jako kráva. Maminka jedné mé spolužačky dokonce říkala, že jsme pak měli hrát dál my, a ne kapela, kterou jsme na ten večer měli pozvanou - byli celkem trapní, a to i přesto, že jejich zpěvačka zpívala asi tak o milion procent lépe než Frankie. Po půlnočním překvapení jsme s Mírou posedávali na dřevěné lavici vedle kumbálu, kde jsme měli uložené pití. Jelikož měl žízeň, nabídla jsem se, že mu skočím pro Sprite. Fakt jsem doslova SKOČILA! Otevřela jsem dveře - bylo tam dost lidí, takže asi tak centimetr čtvereční prostoru, ale to bohatě stačilo! -, ještě jsem si koutkem oka všimla rozlitého piva smíchaného s roztálým sněhem (takovou tou hnusnou hnědou břečkou) a najednou jsem ležela na zemi na zádech jak široká tak dlouhá. Nic se mi nepřihodilo, což bylo z pekla štěstí, jelikož jsem dopadla hlavou pár centimetrů od stolu, ale mé krásné šedé triko se rázem stalo hnědým. To mě nakrklo, popadla jsem Sprite a zamířila zpátky za Mírou.
Jak ale říkám - ples se vydařil a pár dní poté mi bylo líto, že už nikdy nic takového nezažiji. Život ale utíká zběsilým tempem a to je asi dobře...

Také jsem absolvovala maturitní ples Járy, přítele J. Nezdál se mi tak skvělý jako ten náš (pochopitelně), ale pěkné pokoukání to bylo, to zase jo.

No...jinak je můj život trapně stejný. Stále ještě se neučím na maturitu, nepíši povídky a vymlouvám se na tvůrčí krizi, nehraju na basu (ale pozor, za poslední tři dny jsem se do toho zase nějak obula, želbohu jsem zjistila, že jsem většinu písní, které jsem uměla, zapomněla), těším se na jaro, vískám Mourinčin kožíšek, poslouchám Foo Fighters a...mám se celkem dobře. Jen...poslední dobou mám takový divný pocit, co se týče Míry. Začalo to čtvrtkem, kdy strávil noc v Berouně na nějaké party, kde byly skoro samé holky. Já žárlila děsně DĚSNĚ moc! Ale nic jsem nedávala najevo. Pořád jsem ale přemýšlela nad tím, co asi tak zrovna dělá, a sms, která mi přišla kolem deváté hodiny večerní a kde stálo: "Miluji tě", mne uklidnila jen na chvíli. Druhý den - to znamená včera - jsem šla s ním a Bárou do čajovny. Počkaly jsme na něj na zastávce a když autobus přijel a on nás zahlédl oknem, zdálo se mi, že se nějak podivně zamračil. I v čajovně byl občas nemluvný a jakoby zamyšlený a samozřejmě to můžu přisoudit jeho nevyspalosti (spal asi jen dvě hodiny), ale...mně se prostě zdálo, že mi něco tají. Nevím, dost možná si to jen namlouvám, ale toho pocitu se zkrátka nemůžu zbavit. Korunu tomu nasadilo dnešní ráno, kdy bylo ještě moc brzy na to, abych už vstávala, proto jsem jen tak ležela na zádech a dívala se do stropu a přemýšlela a...vzpomínala. Vzpomněla jsem si na léto, jak jsem seděla u rybníka s Kubou a bylo to hrozně moc fajn, i když jsme spolu vlastně NIKDY nechodili. Byl vždycky tak STYDLIVEJ, že byl naprosto NESCHOPNEJ něco udělat. Vždyť víte, jak jsem o něm pořád psala a trápila se tím, že mi vůbec nenapíše atd. To byly časy... Přesto se mi dnešní ráno tak nějak vybavily a mně se po něm dokonce i zastesklo, což je tak SMĚŠNÉ! Mám skvělého přítele a já vzpomínám na Kubu, pchá!
Vyměnila jsem zkrátka takzvaného stydlína (tohle slovo nesnáším, ale nevím, jak ho jinak nazvat) za lva salónů (a to doslova!) a nevím, jestli jsem udělala dobře. Jestli by se třeba k Mírovi nehodila nějaká jiná...
Trochu mi taky chybí ty časy, kdy jsme s Mírou byli jen kamarádi a jen tak nesměle po sobě pokukovali a smáli se spolu, a pak ty začátky, kdy mi psal básně a oba jsme se k sobě chovali hrozně opatrně, jelikož jsme nevěděli, co si můžeme k tomu druhému dovolit. Však to určitě jistě znáte, ta počáteční zamilovanost se překlene do určité stagnace a já mám dojem, že přesně v ní se teď nacházíme. Je mi to docela líto...

Ty bláho, věřili byste, že jsem původně chtěla psát o procházce se Jacqusem?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pansy Pansy | Web | 5. února 2011 v 13:39 | Reagovat

věřili.
ach, ty vztahy...
měla jsem radost, že jsi napsala, Andy..:) jen ten článek mě tak nějak... roztesknil.

2 Kví-Kví Kví-Kví | Web | 5. února 2011 v 13:41 | Reagovat

To je dobře, že se maturiťák vydařil!
S tím Mírou se netrap... vím, že se to lehko řekne z mé pozice, ale nic lepšího asi nevymyslí. Co se má stát, stane se.

3 barfly77 barfly77 | Web | 5. února 2011 v 15:08 | Reagovat

taky jsem ráda, žes napsala!

4 pavel pavel | Web | 6. února 2011 v 14:10 | Reagovat

Poprvé je vždycky nejkrásnější, kupodivu i já si včera zavzpomínal na ty začátky... nějak stárneme, když vzpomínáme. :D
Jsem zlomyslenej a nechci tě pokoušet, ale já vždycky volal Miluji tě, když jsem měl špatné svědomí.. :P

5 Bliss Bliss | Web | 6. února 2011 v 20:45 | Reagovat

[1]: Marti, gratuluju :) Jak ty to děláš, že vždycky vysaješ ty pocity, který já tak přepečlivě ukrývám do svých článků? :))

[2]: Máš pravdu, díky :)

[3]: Merci...věřte, nevěřte, ale já jsem vlastně taky ráda :)

[4]: Abych pravdu řekla, na to, že třeba měl jen špatné svědomi, jsem taky myslela...no...díky, opravdu jsi mě UKLIDNIL! :P

6 Gluesniffer Gluesniffer | Web | 6. února 2011 v 22:56 | Reagovat

nehodila. nehodila. tu stagnaci překonáte.. bude sluníčko, půjdete ven na rande, za ručičky.. a bude hezky.

7 phoenix phoenix | Web | 7. února 2011 v 16:50 | Reagovat

Hlavně se neboj...pokud vztah má fungovat,je potřeba,aby byl založený na důvěře a upřímnosti. Pokud jsi nejsi něčím jistá,seber odvahu a zeptej se...a kdyby se ti rozhodl lhát-to poznáš,buď hned anebo později.ale na tom,že lež má krátké nohy,něco je.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama