Něhou prosycena mlha

17. března 2011 v 21:56 | Bliss |  Noise in my head
"Dnes je venku ošklivo," řekla mi ráno při snídani máma. Ručičky hodin si šeptaly do ticha. Zadívala jsem se z okna, nic ošklivého jsem venku neshledávala. "Mně se ta mlha líbí," odvětila jsem a zakousla se do rohlíku s Nutellou. Pavučina podzimu nebo také přicházejícího jara, která do svého kabátku halí obnažené větve stromů. "Mně tedy moc ne," pověděla mi má máti a byla to zase věta protkaná šedí a unaveností života. Ale já jí nic nevyčítám. Nevyčítám nikomu nic. Někdo se prostě spokojí s fotbalem o víkendu a s krásným počasím, to je jeho podstata života, a proč vlastně ne?

Včera jsem si nedávno koupené červené trsátko přiblížila k oku a pěkně si ho přeměřila pohledem. Mohla bych ho podepsat a nosit na krku místo toho šedého, napadlo mne a hned jsem utíkala do obývacího pokoje pro lihovku. Podepsala jsem ho svým alter egem a začala propichovat nůžkami na nehty. Ty se ohly. Zeklela jsem a šla si do koupelny pro další nůžky. Propichovala jsem ho tak dlouho, až jsem si udělala díru do levého prostředníčku, jež po pár sekundách začala ronit krvavé slzy, k dovršení všeho jsem trsátko nepropíchla, nýbrž zlomila. Bylo moc slabé. Rozstřihla jsem ho napůl, tu zničenou půli jsem vyhodila a druhou - s kusem mého podpisu - schovala do penálu pro štěstí. Dnes ráno jsem ho věnovala Markétce, úplně se jí zaleskly oči štěstím.
Možná bych mohla dávat lidem k Vánocům poloviny trsátek.
Možná bych někdy mohla polovinu trsátka nosit na krku a druhou věnovat svému budoucímu soulmate, s kterým bych poslouchala kupříkladu Smashing Pumpkins a v noci se s ním dívala na hvězd zář.

Poslední dobou si vybírám fakt dobrý knížky. Momentálně mě uchvacuje Nesnesitelná lehkost bytí od Milana Kundery. Spolužáci se mi tak nějak něžně pochechtávají, když si tuto knihu vytáhnu na lavici o přestávky a nudné hodiny, jelikož prý čtu cokoliv, co nemám na seznamu k maturitě, ale mě tahle kniha prostě baví.

Dnes navečer jsem jela s J. za Járou do S. Vytvořili jsme si houbu a koupili krabičku modrobílých retek. Posadili jsme se na lavičku na hrůzostrašně vypadající nádraží a upřeně se dívali před sebe. "Ta mlha je hezká," zkusila jsem to a vsála do sebe kouř z cigarety. Tak nějak zapadala do celé scenérie, myslím mlhu i cigaretu. "Je pěkně hnusně," na to Jára a J. mu přitakala. No tak možná bylo, i když já to viděla jinak. Trochu se rozpršelo.

Poslouchám Racing Rats od Editors a zjišťuji, že si už vůbec nepamatuji, jak se to hraje na baskytaru. To mě pěkně čílí. Spoustu dobrých písní zapomínám jen proto, že je nějaký čas nehraju. A želbohu jsem natolik líná, abych se je učila znovu. Vinu svaluji na blížící se maturitu a že jako nemám čas, ale času mám ve skutečnosti spoustu, takže bych si na krk mohla pověsit basu a začít hrát. Začít něco dělat.
Za 4 týdny píši praktickou maturitu a o hodiny ekonomiky zjišťuji, že vůbec nic neumím. Stále mě to ale neděsí. Jsem svým způsobem blázen.

A
teď
už končím.
Musím napsat nějakou
sračičku na němčinu, neb budu zítra zabita.

(Tohle byl kaligram. Podobá se to hovínku?)

Prakticky je celý tenhle článek o počasí a blížících se BOUŘKÁCH!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kví-Kví Kví-Kví | 18. března 2011 v 10:50 | Reagovat

Mě to počasí už fakt neba. Tři dny v kuse leje jak z konve... jo kdyby byla mlha, to by bylo hezké. Nebo bouřka. Ale ono to jenom padá z nebe.

2 barfly77 barfly77 | Web | 18. března 2011 v 13:55 | Reagovat

"Vinu svaluji na blížící se maturitu a že jako nemám čas, ale času mám ve skutečnosti spoustu..."

Měla jsem před maturitou stejnej "problém". A vlastně ho mám pořád, před každym deadlinem.

3 phoenix phoenix | Web | 18. března 2011 v 14:53 | Reagovat

já jsem zvlášť na ty bouřky zvědavej. bouřky a jiné druhy otřesů... vypadá to, že bude ještě docela veselo :-)

4 Irwain Nornossa Irwain Nornossa | E-mail | Web | 18. března 2011 v 21:24 | Reagovat

Mlha není špatná. :-) Taky se mi líbí.
Btw, Ty máš taky ke snídani rohlík s nutelou? Wow. Asi Tě ta snídaně tak nenudí jako mně, že jo?
Buď ráda, že Tě to neděsí. Neděs se toho, ten klid je lepší.
Kaligram mi spíš připadal jako exponenciální pyramida.

5 Pansy Pansy | Web | 19. března 2011 v 20:02 | Reagovat

poloviny trsátek jsou fajn věc...

6 Eleanor Eleanor | Web | 19. března 2011 v 22:46 | Reagovat

To u nás včera sněžilo. Fuj. Člověk se těší na jaro a ono mu pak začne sněžit přímo před nosem.
Já svá trsátka propichuji zásadně jehlou. Sice to trvá, než se ten otvor trochu zvětší, ale k nůžkám jsem zatím nezískala patřičnou důvěru. Bohužel mi to připomíná, že jsem jedno ze svách trsátek zase ztratila. Koupila jsem si ho plna optimismu jednoho slunného dne, že mi nahradí mé staré trsátko pro štěstí, které jsem pak stejně našla. Nicméně teď mi chybí.

7 Alqarin Alqarin | Web | 20. března 2011 v 17:44 | Reagovat

Racing Rats!!! Jinak mě někdo dát půlku trástka, byl bych nadšenej ;)

8 Morfínová Morfínová | Web | 20. března 2011 v 20:26 | Reagovat

Já mám teď taky málo času, ikdyž ho mám spoustu, ale už jsem naštěstí přestala číst knížky, co nejsou k maturitě. No a Nesnesitelná lehkost je asi nejlepší česká kniha, kterou jsem četla. Všechny ty myšlenky jsou tak dokonalé!

Ten déšť co byl u nás mě tak potěšil! Konečně po té ošklivé monotónní zimě a sněhu. Dokonce jsem si dnes všimla, jak po tom pátečním vydatném dešti zezelenala tráva na zahradě. Nějak mě to najednou zahřálo u srdce a měla jsem radost, že jaro už je opravdu blízko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama