Tak trochu schoulený v zákoutí mysli

3. března 2011 v 16:58 | Bliss |  Noise in my head
"Nemohl jsem si nevšimnout, že často sedáváte na tomto předním sedadle," zapředl řidič autobusu nejistě rozhovor a úkosem se podíval do zpětného zrcátka - na mě. Ztlumím si Smashing Pumpkins do vemlouvavého šepotu; neumím odezírat ze rtů. Chvíli nechám rozvíjet své myšlenky, stejně jako silnici před námi, kroutící se jako vzteklý had. Šedavá asfaltová zmije s bílými pruhy uprostřed.
"Inu, sedávám tady, abych mohla pozorovat okolí pěkně zblízka," řeknu konečně a zadívám se na profil zvídavého řidiče. Panenka oka, na které dohlédnu, těkavě poskakuje; skoro jako by tančila na bělmu kankán. Silnice, budovy, projíždějící auta, ručička tachometru. Konečně zpětné zrcátko. Zaklesneme se pohledy asi tak na dvě vteřiny našich životů. V tu chvíli se zdá, že si můžeme říct úplně všechno němou řečí. Mírně se usměji. Zrak mi sklouzne na jeho tvář. Vrásky kolem očí jako sluneční paprsky. Precizně oholená tvář, koutky úst svěšené dolů. Černota vlasů ztrácí svoji svěžest, šeď se zkrátka vkrádá do všeho.
Popáleným jazykem od ranního čaje něžně pohladím rty, pak promluvím: "Baví mne pozorovat lidi. Jejich výrazy, tváře, dlaně, šíje. Ráda je poslouchám, nechám se unášet na proudech jejich intonace, zároveň jim ale naslouchám. A pak o tom všem píšu. Píšu o duších, o týhle silnici, co se před námi vine, o stromech, o domech s jejich prosklenými zuby. O dnešní obloze a vašich prstech."
Tváří se pořád stejně, ale když zastaví autobus na jedné z jeho dnešních zastávek, pronese: "Ve vás je talent."
Úsměvem naplním jeho srdce, zvednu se ze sedadla a řeknu: "To ne. Ještě jsem nepoznala dost lidí." Rozloučím se, svižně sejdu schody, po cestě domů zesílím Smashing Pumpkins a vesele se nadechnu.

Tohle vše se odehrálo, ne však reálně, nýbrž jen v mé hlavě. Někdy si říkám, jestli jsem normální. Jestli si takhle se svými dušemi povídá víc lidí, či snad jsem to jen já...stává se ze mě schizofrenik? Ale jsem ráda za svoji mysl, za svoji fantazii. Nevyměnila bych ji ani s nadějným matematikem či zapáleným chemikem. Někdy mám čirou radost ze života už jen když můžu pohladit zábradlí nebo polaskat svými kroky chodník.
Miluji svoji kočku. To jsem si uvědomila, když ještě před chvílí seděla hrdě jako nějaká lvice na mém stole a dívala se mi do hloubi oka. Ráda se svými prsty prohrabuji v jejím kožíšku, vždycky to tak hezky šimrá. Když ji tak hladím, říkám si, jestli i jí se to líbí. Co si při tom asi tak říká? A myslí vůbec na něco? Můžou zvířata myslet? A co se jim zdá, když ve snu poškubávají svými tlapkami a jemně krčí koutky tlamiček?
Mám ráda její vrnění. Je jemné jako babí léto. A co teprve když se teplými polštářky dotkne mé kůže! Nebo když srazíme svá čela proti sobě a ona se svým studeným čumáčkem dotýká mé tváře.
Zbožňuji kočky a obzvláště moji Mourinku!

V pondělí navečer jsme se já, Š. a P. sešly v ZUŠce na obvyklé hudební seanci. Pan T. byl natolik rozmilý, že mi k nohám postavil mikrofon...ano, já zpívala! Z nás tří neumí zpívat nikdo, ani já ne, leč byla jsem zvědavá, jak bude naše píseň znít se zpěvem. Strašně mne to naplňovalo! I když nepěji bůhvíjak nádherně, bavilo mě to. S odhaleným textem ten song najednou dostal úplně jiný rozměr. Chtěla bych ho zahrát všem, celému světu a taky čajové lžičce.
Taky bych se chtěla naučit hrát na kytaru píseň 1979 od Smashing Pumpkins a pak si ji jen tak pro sebe hrát uvnitř potemnělého pokoje a broukat si: "Shakedown 1979, cool kids never have the time..."

Jo! Taky mě děsně uchvátila kniha Obratník kozoroha od Henryho Millera. Potřebuji si o ní s někým popovídat. Nejdřív jsem z ní byla zmatená, víte, takové OBROVSKÉ množství myšlenek, které v sobě ukrývala...a ne všemu jsem rozuměla. Ale přesto jsem Millera obdivovala za všechny ty pohnutky myslí, pořád jsem si říkala něco v tom smyslu Jak tohle vůbec může někoho napadnout! a tak podobně. No a závěr - posledních několik desítek stran - byl totální výbuch, při kterém se vše obrátilo - kosti s vnitřními orgány. Místo srdce mám teď vřetenní kost. Bylo to něco jako literární orgasmus, najednou jsem všemu porozuměla, pochopila jsem, proč to napsal, co ho k tomu dohnalo, pochopila jsem jeho dětství a smysl života. Všechno se zdálo elementární.
Pak jsem spokojeně dopila čaj.

Taky si myslím, že v životě každého člověka se stane nějaká událost, která ho úplně převrátí. Třeba porod.

Mimochodem - zpět k začátku. Nezdá se vám úžasné, že KAŽDÝ člověk má nějaký život, nějaký svůj příběh? Mne to fascinuje! Chtěla bych poznat život každého člověka na téhle planetě, strávit jejich minulosti, jejich sny, jejich bolesti, radosti, zranění, bývalá povolání, šikany, krevní destičky, první boty a zubní protézy. Ale tohle vše není fyzicky ani psychicky možné, a tak si budu jen tak slastně oddechovat ve svém životě. Co jiného se taky od lidí očekává?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kví-Kví Kví-Kví | Web | 3. března 2011 v 18:29 | Reagovat

Ta část o zvířatech mi úplně mluví z hlavy. Vždycky, když pes štěká a vrčí ze spaní a kocour někam prchá, říkám si, o čem se jim asi zdá.
A chtěla bych toho umět tolik hrát... ah no, tak snad v příštím životě.

2 Pansy Pansy | Web | 3. března 2011 v 18:57 | Reagovat

Taky si myslím, že v životě každého člověka se stane nějaká událost, která ho úplně převrátí. Třeba smrt. Haha.

3 imm imm | 3. března 2011 v 20:17 | Reagovat

Ve vás je talent.

4 Morfínová Morfínová | Web | 3. března 2011 v 22:18 | Reagovat

Připadám si, jako kdybych četla úplně jiného Henryho Millera. Asi so budu muset přečíst i tuhle knihu, nezdá se mi, že to bude podobné těm oplzlostem co jsem četla já :D

5 barfly77 barfly77 | Web | 4. března 2011 v 13:01 | Reagovat

Už jsem se lekla, že by si narazila na fajn autobusáka, haha, mně se to ještě nestalo. Jinak, ten začátek je fakt pěkně napsanej!

Taky mam skoro až úchylku na pozorování lidí, představuju si pak, jaký asi jsou, co se jim honí hlavou, kam mají namířeno... hmm.

6 Eleanor Eleanor | Web | 5. března 2011 v 20:51 | Reagovat

Schizofrenik určitě nejsi, mě se to stává taky. Já mám svou dualitu alespoň objasněnou ve znamení. Někdy až z toho mrazí v zádech.

7 Sonnie Sonnie | Web | 19. července 2017 v 6:59 | Reagovat

Ako sa dostať zadarmo iPhone7? Veľmi jednoduché! Podrobnosti WEB

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama