Jízda na sedmimetrovém hadovi

25. dubna 2011 v 13:30 | Bliss |  Noise in my head
Chci déšť!
Chci sedět na okně a poslouchat dopadající kapky na sklo, dívat se, jak pomalu stékají a druží se do vodních nitek, pozorovat lidi na ulicích, jak spěchají s deštníky domů a neopatrně se vyhýbají tvořícím se loužím, do kterých dopadají další a další třpytící se diamanty...

Zjistila jsem, že každý den v minulém týdnu jsem prolévala svým hrdlem nějaký alkohol, ale na druhou stranu to, že jsem přežila praktickou maturitu, jejíž výsledek zatím ještě pořád neznám, přeci musím nějak zapít, no ne?

V pátek odpoledne jsem se vydala do Prahy za Seržou a byla to tak krásná jízda na sedmimetrovém hadovi, jak by řekl Jim Morrison, že ji dost dobře nedokážu popsat...
Setkaly jsme se na Václaváku u koně a pak se vydaly k jednomu z mostů, kde jsme si sedly na jakousi kamennou zídku, nohama klátily ve vzduchu, dívaly se na řeku a povídaly si. Úplně mi to připomínalo nějakou moji povídku. Mezi námi pyšně vzhlížela vzhůru láhev Coca-Coly, v tašce jsem měla ukrytý rum. Zatím jsme pily jen tu Colu a dobře se bavily.
Já miluji vodu! Stačí když projíždím autobusem kolem nějakého rybníka či potůčku a vydržím se na něj dívat do té doby, než mi zmizí z obzoru. Jako by mne uhranul. U vody bych klidně seděla celý den, snad nikdy mě neomrzí dívat se na vodní hladinu a přemýšlet. Přitom je to tak paradoxní! Vodní hladina je vlastně skoro pořád stejná, stejně nudná, řekli by mnozí, ale mě ten pohled zkrátka tak nějak hladí na duši.
A když ještě ke všemu sedím vedle někoho, kdo je jakoby odrazem mého já, je to senzace, je to...zkrátka jízda na sedmimetrovém hadovi. Jenomže doba rychle pokročila a mně jel v sedm autobus domů. Bylo zrovna kolem šesté, když jsme se s tou Colou dostaly zhruba do poloviny, takže jsme tam mohly nalít ten rum. Slezly jsme ze zídky a vydaly se zpátky na Václavák. "Budeme to muset rychle dopít," řekla jsem a mírně se usmála. A tak jsme pily.
Zhruba v polovině Václaváku mi Serža řekla, že už se cítí docela opilá, na mě to však působilo jen tak lehce. Pila jsem dál. Najednou jsme se ocitly u koně, láhev byla skoro prázdná, my seděly dole na podstavci a...obě jsme byly pod vlivem. Pořád jsme se něčemu smály, kolemjdoucí po nás tak divně pokukovali, ale nám to bylo jedno. Doteď pořád nějak nechápu, jak tak rychle mohla ta hodina utéci, ale náhle jsme zjistily, že už je po sedmé, a můj autobus tudíž ujel. Přesto jsme se vydaly na Hradčanskou, odkud mi měl jet další.
Na Hradčanské jsme se chvíli válely v trávě, poslouchaly Light my Fire od Doors a strkaly si sedmikrásky do vlasů. Pak jsme zjistily, že nástupní stanice přesunuli jinam.
Asi v devět jsem už seděla v autobuse, naposledy jsme si se Seržou zamávaly skrz okýnko autobusu a jelo se!
Seděla jsem úplně na posledním sedadle a poslouchala Yeah Yeah Yeah´s a byla pořád ještě docela opilá. Zezačátku to byla docela krušná jízda, měla jsem pocit, že začnu zvracet nebo se dusit, taky jsem měla pocit, že na mě každý kouká, ale asi ani jedno z toho nebyla pravda a já se pak uklidnila, načež jsme přijeli do NS, vrávoravými kroky jsem se vydala k domovu a v posteli usnula.

A víte co? Ráno jsem po probuzení našla sedmikrásku ve vlasech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 serža serža | 25. dubna 2011 v 14:09 | Reagovat

xD dávám pět hvězdiček! x)

2 pavel pavel | Web | 25. dubna 2011 v 19:25 | Reagovat

Krásně poetickej článek. Tak jsem rád, že jsi tu praktickou maturitu ve zdraví přežila a snad si opravdu někdy u té vody spolu posedíme. Někdy v NS mám na náměstí sraz s Bohunkou, takže se můžeš k nám i přidat. :D

3 Morfínová Morfínová | Web | 25. dubna 2011 v 20:05 | Reagovat

Když jedu opilá/připitá autobusem, mám taky pocit, že na mě všichni zírají. Já jsem všeobecně opilá mezi cizíma lidma paranoidní.
Ale když jedeme hromadnými prostředky opilé dvě, tak to se na nás lidi opravdu dívají. Jednou jsme totiž celou cestu autobusem domů (cca hodina cesty) mluvily francouzsky a anglicky a i hluchej by poznal, že jsme opilé.
Viz například když jsem stále francouzsky opakovala, že 'Dnes je ale opravdu horko! Takovéhle horko nemáme ani v Paříži' :D

4 Eleanor Eleanor | Web | 25. dubna 2011 v 20:59 | Reagovat

Pohled na vodní hladinu mne také fascinuje...

5 Kví-Kví Kví-Kví | Web | 25. dubna 2011 v 21:44 | Reagovat

Oh, jsem poctěna, když z mého článku přebíhá mráz po zádech i někomu, koho hokej nezajímá, díky :)
A taky nevím, jak jsem mohla pořád brečet.

K vodě mě to hodně táhne, přece jenom jsem vodní znamení.
Doufám, že ti ta praktická maturita vyšla

6 Lili Lili | 25. dubna 2011 v 22:03 | Reagovat

Taky miluju vodu

7 barfly77 barfly77 | Web | 25. dubna 2011 v 22:52 | Reagovat

Sdílím tvůj názor na vodu. Musim k ní někam vyrazit..! :)

8 Infantility* Infantility* | Web | 26. dubna 2011 v 19:31 | Reagovat

Praha, matka hvězd že? :D Já se ti aninedivím, sedět na posledním sedadle ve mně vyvolává normálně lehkou závrať natož jet tak v opilosti. Stačí mi taxík, když přejede přes spomalovací práh :D

Sedmikráska :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama