Za hranicí srdce, v moři opojení

4. dubna 2011 v 16:18 | Bliss |  Noise in my head
Zhruba 3 týdny po našem rozchodu jsme si s Mírou vůbec nepsali, natož abychom se spolu nějak bavili. Hradba, kterou jsme mezi sebou vztyčili, byla uplácána z otázek: Zlobí se na mě ještě? nebo Stojí vůbec o kamarádství? V tom nastalém tichu jsem krásně rozjímala sama se sebou a došla k závěru, že:
a) dost možná se se mnou rozešel kvůli D., kterou stále ještě miloval.
b) Necítím vůči němu zlobu či snad dokonce zášť, nic mu nevyčítám, protože ho CHÁPU. Také jsem přilepena ke své minulosti vteřinovým lepidlem.
c) Dokážu se s ním kamarádit.
A tak začal tok, živený našimi esemeskami, který však nepřetekl v nějakou dravou řeku. Byl to jen potok stáčející svá ramena doprava i doleva s malým splavem, za nímž hučela zpěněná voda, s menšími rybkami plovoucími osamoceně proti proudu. Na to, abyste se necítili vyprahle, to stačilo. Pak - bylo to vlastně docela nedávno, asi dva týdny zpátky, řekla bych - jsme se poprvé od toho rozchodu viděli na vlastní oči. Sešli jsme se po škole na zastávce v NS, kde zrovna bylo asi pět jeho spolužáků, čemuž jsme se později pochechtávali. "Určitě si myslí, že spolu zase chodíme," řekl Míra a já se usmála a zadívala se na zrzavě zbarvenou srst Jacquese, kterého jsem vzala s sebou. Byli jsme venku asi hodinu a pro začátek (?) to bohatě stačilo. Občas jsme prostě nevěděli, co říct, a tak vznikaly chvíle ticha, které byly nepříjemné. Alespoň mně tak připadaly. Podruhé jsme se opět jen na chvíli viděli o 2 dny později, naštěstí už i s P., tudíž se konverzace nezasekávala. S Mírou jsme si začali psát častěji, některé zprávy měly dokonce jistý flirtovní nádech a mně to zase přišlo jako "za starých časů", kdy jsme spolu ještě nechodili, jen se přátelili.
Ne, s Mírou jsem už podruhé chodit nechtěla - a ani teď nechci -, leč pořád jsem nemohla z hlavy dostat...jeho erotický nádech. Ano, přiznám se, že jsem přemýšlela nad tím, že bychom prostě mohli být kamarádi s občasným sexem...tedy pokud bychom oba chtěli. Já sama bych se k prvnímu kroku - pokud bych viděla, že M. se k ničemu nemá - neodhodlala ani za nic! Počítala jsem s tím, že dost možná zůstaneme JEN kamarádi a ta představa mi vlastně nevadila. Ale kdyby náhodou někdy něco...
Dokonce mi před pár dny řekl, že spolu musíme zajít na pivo, a v tu chvíli jsem si představila, jak by to asi celé skončilo, kdyby nezůstalo jen u jednoho ryšavého moku, kdyby přibyly třeba i nějaké panáky...
Proč o tom všem ale vlastně píšu a proč až po takové době? Důvod je prostý.
M. se v sobotu zúčastnil koncertu na Kladně, z kterého - soudě podle statusů na FB - přijel totálně rozčarovaný. A to nejen kvůli jeho oblíbené kapele, nýbrž i kvůli nějaké slečně, kterou tam zřejmě potkal. Když jsem si tuhle jeho zprávu přečetla, jen jsem si nervózně skousla spodní ret a lehce se zamračila. Vadilo mi to. Vadilo mi to, i když by správně vůbec nemělo. JSME kamarádi, on JE svobodný a MŮŽE si dělat, co chce. Ale vysvětlujte to někomu, kdo na chvíli předal svoje bušící srdce do rukou někoho jiného. A ten "někdo jiný" se asi právě zamiloval - a ne do vás.
Dnes dopoledne jsem se, jak už to tak ostatně bývá, o hodinu informatiky nudila, a tak jsem si zapnula Facebook a zjistila, že...
...Míra bude mít pravděpodobně dnes odpoledne schůzku s tou slečnou. Naštvaně jsem zaskřípala zuby a v duchu mu nadávala do blbců a idiotů. Ale skoro vzápětí - jako by do mě vstoupil duch osvícení a POCHOPENÍ - jsem se uklidnila. Nemám právo mu nadávat za to, že se zamiloval. Nemám právo mu bránit v lásce. Nemám vlastně ani právo po něm něco žádat. Zůstali jsme kamarády a oba můžeme být rádi, že to tak celé dopadlo. "Něco víc" by možná celý kamarádský vztah pokazilo. Musím ho nechat jít svou cestou, stejně jako on mě. I kdyby mu to nevyšlo s tou dívkou z koncertu, vyjde mu to příště s jinou, to musím brát na vědomí. A tak to také má být. On bude šťastný ve vztahu, já zase ve své melancholické touze po alternativním egu. Zase jsem se vrátila k tomu, čím jsem byla "před Mírou". Poetická duše poletující světem a hledající někoho podobného, a přesto si jistým zvráceným způsobem libující ve své samotě. Najednou mě napadlo, že mne vlastně Míra jistým způsobem znásilnil. Že mě na necelé tři měsíce vytrhl z té zasněnosti a zasadil do svého života. Jenomže mě nechal uvadnout a poté zase přesadit zpátky - když už jsem ho omrzela. Nebo když si uvědomil, že jeho květina roste jinde, jestli mi rozumíte.
Ne, necítila jsem žádnou velkou úlevu, když mi tohle všechno v pár vteřinách došlo. Dokonce mi ani nespadl těžký kámen ze srdce, jak byste to pravděpodobně četli v nějakých knížkách. Tohle totiž není knížka, to je můj život, který možná jednoho dne zhmotním do knižní podoby. Přesto jsem cítila jistou duševní satisfakci. Pustila jsem jeden ze svých Záhirů, stejně jako když utrhnete květ pampelišky a upustíte ji do řeky, jejíž proud ji dravě strhne.
O tu hodinu IT jsem tedy trochu pootočila svoji duši ve vlastním těle, aniž by si toho někdo ve třídě všiml. Učinila jsem rozhodnutí, za které jsem na sebe byla pyšná.
Protože přítel je ten, kdo ti přeje bohatství, i když se sám zmítá v chudobě.

Dva poznatky na závěr!
1. Doufám, že si tohle všechno jen nenamlouvám.
2. Doufám, že si M. to moje pochopení zaslouží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ahoj! ahoj! | 4. dubna 2011 v 18:46 | Reagovat

jsi tak moudrá.
já prožívám něco podobnýho, ale stejně to hrozně bolí. hrozně.

2 Mofínová Mofínová | Web | 4. dubna 2011 v 19:25 | Reagovat

Takovéhle duševní vyrovnání ti docela závidím. Mně trvalo dva měsíce smířit se s tím, že si můj občasný přítel našel svojí vyvolenou.
Ale mně je to vlastně úplně jedno, že jsem k němu cítila zášť tehdy, po pár měsících jsem stejně zjistila jaký je to blbeček.

3 barfly77 barfly77 | Web | 4. dubna 2011 v 19:42 | Reagovat

žárlení na bývalý přítele, jo jo, bez toho to asi ani nejde...
je dobře, že si došla nakonec k takovýmu závěru ;)

4 Eleanor Eleanor | Web | 4. dubna 2011 v 20:16 | Reagovat

Tak to je strašně fajn, že jsi k takovémuto názoru došla. Odproštění se od svých starých postojů a možná i citů je těžké...

5 Kví-Kví Kví-Kví | Web | 5. dubna 2011 v 11:14 | Reagovat

Obdivuju tě, že jsi dokázala takhle... prozřít.

6 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 4. července 2011 v 4:02 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama