Zelené listy křičely svoji svěžest do světa!

31. května 2011 v 13:18 | Bliss |  Noise in my head
Stalo se toho tolik! Jen se pěkně nadechněte a pusťte si k tomu Kasabian.

V pátek večer jsem šla s J. na pivo a při tom ryšavém moku s hustou bílou kupolí se mi celkem dobře přemýšlelo. S nohou přes nohu jsem prsty vybubnovávala neurčitý rytmus do desky stolu a přitom se kousala do spodního retu. Očima jsem zamyšleně sledovala scenérii přede mnou. A pak jsem se rozhodla. Uchopila jsem mobil do ruky a napsala svému bratrovi, jenž zrovna prodléval kdesi na Moravě, jestli nemá číslo na Honzu. Měl ho!
S nohou přes nohu jsem prsty vybubnovávala neurčitý rytmus do desky stolu a přitom se kousala do spodního retu. Očima jsem zamyšleně sledovala scenérii přede mnou. Mobil ležel jako nějaká výzva kousek ode mě, jen ji uchopit! J. to všechno pěkně sledovala a usrkávala jahodový koktýlek. Vzduch voněl napětím. Řasy s každým mrknutím jemně pohladily moji tvář. Mozek mi pracoval na plné obrátky. Nebudu mu psát teď, když už je skoro půlnoc, myslela jsem si. Stejně ani vlastně nevím co. Nechala jsem to plavat a cestou domů si užívala zář hvězd.
V sobotu jsem Honzovi napsala děsně vtipnou sms, ve které jsem se tázala, zda-li taky nechce zajít na pivo. Slovo dalo slovo a nakonec jsme vyrazili ještě ten večer! Řekl mi ale, že má asi jen dvě hodiny čas (později mi řekl, že se učí na státnice), to mi však nevadilo. Trochu jsem se obávala, abychom si vůbec měli co říct, proto mi dvě hodiny přišly tak akorát. Vešli jsme do knajpy a zavřeli za sebou dveře.
Mluva mě šimrala na jazyku, lehce se otřela o zuby a něžně pak splynula ze rtů, aby se vzápětí propletla s Honzovou. Ten koloběh byl skoro k nezastavení a z hospody jsme místo v deset odcházeli někdy po půlnoci. Čas běžel jako splašený kůň a my se za ním plazili, a nevadilo nám to. Ještě asi další hodinu jsme zůstali stát před mým domem, kde jsme si opět povídali. Všimli jsme si, že nám utíká pára od rtů, jako by byla zima, možná to byly naše kousky duší nebo třeba jen ta mluva, jež vzala na sebe hmotnou podobu, kdo ví. V jednu ráno jsme se chtěli rozloučit.
Pocel na tvář a na druhou a rty se lehce dotkly a zašimraly. Podívali jsme se na sebe.
"Teď nastává ta trapná chvilka, co?" řekl mi Honza a já se zasmála a přikývla. Dívali jsme se na sebe a pak jsem se k němu přiblížila, on se přiblížil ke mně a naše jazyky se lehce zachvěly výbojem elektřiny jako dva zlatí úhoři. Loučili jsme se asi ještě půl hodiny za vzájemného objímání.

V pondělí jsem se vydala do R. napsat si maturitu z češtiny. Ano, všichni říkali, že generálka byla lehčí, i já jsem měla takový pocit, ale tak hrozné to určitě nebylo! Po didaktickém testu jsem vyšla ven, sedla si na zábradlí a nechala slunce konejšit moji tvář.
"Mám strach z toho slohu," řekla K.
"Já taky," odvětila jsem, "bojím se, že přesáhnu limit."
Holky se zasmály.
K.: "To je dobrý, my se bojíme, že to budeme mít moc krátký, a ty se bojíš, že přesáhneš limit."
Ale já jsem se znala a taky vám můžu říct, že jsem ho opravdu přesáhla. Ale jinak to nešlo!
Byla jsem v obrovské formě. Hlavou se mi honily všelijaké personifikace, metafory i archaismy. Tvořila jsem, jako kdyby byla noc, jako kdyby bylo jedenáct hodin a já seděla u sebe v pokoji, poslouchala Cure a psala o svém životě. Zdálo se mi to geniální! Byla jsem vyčerpaná, ale ohromně šťastná. Otevřela jsem tou povídkou - pardon, slohem - starý rány a přisypala trochu soli. Skoro mě rozbrečela, opravdu. Psala jsem o tom, že lituji, co jsem udělala, ale ve skutečnosti to vygradovalo do vesmírných sfér, kdy jsem spíš litovala toho, co jsem nestačila udělat. Totálně jsem obnažila před svým češtinářem duši. Intimně jsem se odhalila. Znásilnila jsem se. Ale byla jsem šťastná jako nikdy jindy.
Jen je škoda, že tu povídku (pro mě je to prostě povídka!) asi už nikdy nedostanu zpátky. Mohla bych o tom napsat znovu a dostat se možná do ještě lepší nálady, ale obávám se, že slova, která bych pečlivě volila, by byla najednou jiná. Jiná a neúplná.

Odpoledne jsme s Honzou venčili Jacquese a pak se odebrali na zkoušku mé kapely. Bylo to legrační, protože jsem byla trochu nervózní, ale pořád jsem se musela nějak usmívat. Večer jsem strávila s Bárou v čajovně a spálila se o tarbuš. Ale stejně to byl krásný den.

Dnes jsem ještě psala maturitní písemku z angličtiny. Byla primitivní!
Teď si užiji slunečný den.
Všechno je za mnou.
A já se ohlížím přes rameno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 phoenix phoenix | Web | 31. května 2011 v 13:53 | Reagovat

zníš šťastně - mám radost:)

2 Infantility* Infantility* | Web | 31. května 2011 v 18:57 | Reagovat

"Mluva mě šimrala na jazyku, lehce se otřela o zuby a něžně pak splynula ze rtů, aby se vzápětí propletla s Honzovou".. tu větu jsme si muela přečíst 3x, ale pak jsem pochopila :D
A čejinu přesáhnout můžeš, limit není dán, jen muíš mít min. 200 slov (jámám tak 350, haha).

Češtinář si určitě počte, když si se mu ta odhalila :) Já se tak trochu přiznala, že taky nelegálně stahuju, ale co :). Zníš fakt šťastně, už to z tebe spadlo, chodíš ven s Honzou a Jacquesem a vůbec, svět je fajn :)

3 pavel pavel | Web | 31. května 2011 v 19:06 | Reagovat

Sugestivně napsané loučení. :D Vím že je v NS Honzů hodně. Ale nemají náhodou koně?

4 Eleanor Eleanor | 1. června 2011 v 19:21 | Reagovat

Ach, to je fakt nádhera.. :) "rty se lehce dotkly a zašimraly..."
Jsem šťastna za tebe, i tak trochu za mne.. :))

5 barfly77 barfly77 | Web | 1. června 2011 v 23:10 | Reagovat

skvěle vykreslená atmosféra! hmmm :)

6 Kvík Kvík | 2. června 2011 v 14:32 | Reagovat

Takové optimistické články já ráda :)

7 gluesniffer gluesniffer | 5. června 2011 v 16:55 | Reagovat

aa, maturitní téma to se nemělo stát?
taky se bojim, že přesáhnu. jedna A4 je s mym obřím písmem smrtelně málo.

8 SKN SKN | 15. června 2011 v 23:09 | Reagovat

No jestli je ten sloh tak kýčovitej jako tvoje články, tak chudák učitel ;)

9 Bliss Bliss | 15. června 2011 v 23:09 | Reagovat

[8]: Neboj, to opravdu není ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama