A vedle v pokoji někdo šeptá: "Jak ti je?"

19. června 2011 v 23:18 | Bliss |  Noise in my head
Když jsem zhruba před měsícem popíjela v knajpě, kde měla Š. oslavu narozenin, bavila jsem se s Romanem o pěstování trávy, načež se mne optal, zda-li nechci nějaký kytky. Ve své opilosti a stavu bujarého veselí jsem ani na vteřinu nezaváhala, bylo mi jedno, že nevím, jak se to vlastně pěstuje ani kam to jako sakra dám, prostě jsem zcela automaticky řekla: "No jasně!" A tak jsem si zase naběhla. Ve středu mi Roman místo tří slíbených kytiček ("Nó, tak jako...si vemu dvě, no." "Dám ti radši tři, kdyby jedno z toho byl samec.") přivezl pět oblud. Na chvíli jsem to dala do pokoje a připadala si jako v džungli. Co s tím? A kam?! blesklo mi hlavou. A tak jsem tři přesadila ven na slunné místo, zbylé dvě mi tu straší na okně a pořád si říkám, že je musím někomu udat, ale zatím jsem se tedy moc neptala. Budu mít veselý podzim.

V pátek odpoledne jsem se zúčastnila setu koncertů, který se tradičně koná rok co rok na dvorku naší základní umělecké školy někdy takhle v polovině června. Doprovod mi dělali Týna s Filipem. Docela ráda bych věděla, kolik jsem tam vlastně vypila piv, protože jsem tam potkala Janu a ta mě pořád na nějaké zvala. Zrovna ve chvíli, kdy jsem si v duchu říkala: Tak a teď už fakt žádný! se odněkud vynořila Jana jako nějaká příšera z hororu, vlekoucí dva kelímky s pivem. Tak jo. Tak ještě tohle zvládnu. F. s T. někdy kolem desáté odjeli domů, takže jim utekl hlavní hřeb programu, já tam tedy zůstala s Janou a užívala si poslední kapelu. Dokonce jsme se rozhodly jít s jedním klukem - Tomáš se jmenoval - na brko, nakonec z toho ale sešlo. Díky bohu! Přišla jsem domů a usnula.

V sobotu nastala ta pravá divočina. V pivovaru v K. měli den otevřených dveří a při této příležitosti si pozvali několik celkem kvalitních českých kapel. Já tedy ani jednu z nich neposlouchám, takže jsem si říkala, co tam vlastně jedu dělat, nicméně někdy kolem půl třetí jsem se ocitla v autě s ještě pár lidmi a jelo se! Jako první jsem zastihla Mandrage. Od těchto chlapců znám jen ty nejprofláklejší písně, takže jako nic moc, přesto jsem šla s P. a V. celkem dopředu, ale nějak jsem celá jakoby zatvrdla. Vůbec jsem se nepohybovala do rytmu, měla jsem pocit, že páteční akce byla mnohem lepší a taky jsem neměla pivo. Opustila jsem holky a šla si tedy vystát frontu.
To se ale nedalo! Po deseti minutách jsem celá rozčílená odešla zpátky za V. a P. - bez piva. Davy lidí byly neúprosné. Po odehraném koncertu jsme se nějak plácaly po areálu, dokonce se nám s V. podařilo vystát si frontu na pivo, takže jsem si pro jistotu radši zakoupila rovnou dva kelímky. Odebraly jsme se na Support Lesbiens a s kapkou alkoholu v krvi jsem dováděla. Poté, co dohráli, jsme se dostaly do jakési tlačenice, v níž mi nějaký kluk sáhl na zadek! Nejdřív jsem to přešla a dělala jako by nic. Ale znovu se to opakovalo. Otočila jsem se na toho kluka, v pravé ruce dřímala kelímek piva, levou jsem mu vyšila docela pěknou facku. Chvíli zůstal stát a jen blbě koukal. Chtěla jsem jít dál, něco sprostýho na mě ale řval a dokonce mě zatahal zezadu za vlasy. Znovu jsem se tedy na něj podívala, měla jsem chuť mu vrazit jednu mezi oči. V životě jsem nikomu nedala pěstí, takže vlastně ani nevím, jestli bych to svedla, ale v tu podělanou chvíli jsem na to teda měla chuť, fakt že jo. Ale taky jsem v pohledu toho idiota viděla, že by mi ji klidně vrátil, holka neholka. A to jsem teda neriskovala. Vyslechla jsem si pár peprných nadávek, načež ho nějaká holka ode mě odtáhla a já odešla. Pěkně mi ale hnul žlučí, to se ví. Pak už P. chtěla odjet, tak jsme ji s V. vyprovodily na autobus, kde jsme potkaly Míru, haha. Dal mi napít z flašky rumu.
Cestou zpátky jsem si zakoupila další pivo a bylo mi dobře.
No a pak bylo asi šest nebo kolik a já tam potkala Honzu, o němž jsem věděla, že tam bude. Představil mne svým dvěma kamarádům ("Hele, tohle jsou oba Honzové, takže se fakt nespleteš.") a na uvítanou jsme si dali pusu (s Honzou, ne s Honzama, hehe). Což mě docela pobavilo, protože se kolem nás motal i můj bratr s kamarády, kteří ještě o našem vztahu nevěděli. No...to se tedy rychle změnilo.
Hele, jak to celý vlastně dopadlo? V. se někam vypařila s Š. a spol., já zůstala s Honzama a docela královsky se bavila. Někdo pořád chodil pro pivo. Prakticky to vypadalo tak, že jsem dopila kelímek a hned jsem u retů měla další s bohatou pěnou. Docela dobře jsem se opíjela. Honza mi koupil klobásu, a mě fakt nechutnala. Chtěla jsem mu půlku dát, ale řekl mi, že bych ji měla sníst, když jsem (mírně) opilá. Tak jsem tedy jedla.
Jako poslední hráli Kryštof, ale ve skutečnosti jsem je vůbec nevnímala. Někdo přinesl zase pivo a já tancovala se všema Honzama a pak s tím svým ploužák na nějakou přiblblou písničku. Ale bylo to roztomilé, to ano.
Domů mě odváželi autem úplně cizí kluci (nějací další kamarádi Honzy). Zvali mě k sobě do bytu na poker a já šla, ačkoliv jsem ho nikdy nehrála. Nakonec jsme se ale asi hodinu jen tak bavili (o politice a vysokejch školách, ježiš fakt!), načež jsem si v duchu říkala: Bože, jsem tu úplně sama se čtyřma klukama, co když mě znásilní?! Ale nic takového se samozřejmě nestalo. Asi ve dvě nebo tak nějak jsem přišla domů. Na poker nakonec nedošlo.

Zítra si jdu konečně vyzvednout maturitní vysvědčení. Už vím, že jsem maturitu udělala, jen ještě pořád nevím s jakými známkami, takže až je zítra uvidím na tom cáru papíru, asi budu dost překvapená.

No...jdu si číst.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mishel* Mishel* | Web | 19. června 2011 v 23:23 | Reagovat

nechce se mi to číst celé ale ten kousek co jsem četla mě celkem zaujal

2 pavel pavel | Web | 20. června 2011 v 1:42 | Reagovat

Ty jsi se pěkně rozjela, tu kytičku bych ti přijel zalejvat, stačí říct.
S tím znásilněním jsi mi připomněla ten vtip o babičce, "jen chlapci do toho...." :D

3 p. p. | 20. června 2011 v 13:32 | Reagovat

čistě teoreticky.. nebyli první Support lesbians a pak Mandrage? já si totiž pamatuju, že jsem vás pořád u toho piva popoháněla, že chci na Mandrage:D

4 Kvík Kvík | 20. června 2011 v 16:35 | Reagovat

Party hard, aneb život úspěšného maturanta.

5 Eleanor Eleanor | Web | 20. června 2011 v 20:49 | Reagovat

To mě dala kámoška před rokem a půl semínka a doteď mi leží v šuplíku. Ostatně tady by se to ani nedalo kde ukrýt, páč jsme v bytě. To ty máš v tomhle mnohem lepší podmínky. :)
Jo, s Honzama je vždycky sranda. :D

6 Irwain Nornossa Irwain Nornossa | E-mail | Web | 21. června 2011 v 20:04 | Reagovat

Víš, takhle to vypadá, že jsi strašná alkoholička. :D
Btw, trochu se divím, že si rodiče nevšimnou Tvojí nové rostliny…

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama