Měsíc se probouzel do slunečního spánku

26. června 2011 v 14:05 | Bliss |  Noise in my head
V pondělí ráno jsem jela do R. vyzvednout si maturitní vysvědčení. Můj (bývalý) ředitel se strašně rád poslouchá a jeho největší radost je, když si může své studenty pozvat na začátku a na konci školního roku do auly, říkat jim své poznatky a bláboly a přitom ukazovat prezentaci o 12856 slidech. Prohlížejíc si krajinu za omatlanými okny autobusu jsem doufala, že tentokrát se to bez něčeho takového obejde. Neobešlo. Hned jak jsem usedla na tvrdé sedadlo, které mě po chvíli děsně tlačilo do zad (radovala jsem se, že už je to naposledy!), uzřela jsem plátno výhružně svítící modří, na kterém se skvěla fotka z prvního dne maturitních zkoušek. Ach jo, řekla jsem sama sobě v duchu a připravila se na zdlouhavou řeč. Tato zdlouhavá řeč byla protkána cinkavými zvuky, které byly slyšet až zvenku a které značily, že někdo hraje softbal a odhazuje pálku daleko za sebe na asfalt. To mi přišlo nějakým způsobem ironické.
Poté jsem dostala vysvědčení. Myslela jsem, že při podávání rukou mi ředitel vytřepe duši z těla.
"Ale že ten rok navíc nebyl špatný?"
"Nooo, eh...jako...," zadívala jsem se na modrou oblohu s beránky.
"No že ne, Andreo?!"
"Šlo to," zahučela jsem a odebrala se zpátky na své místo s modrými deskami.
Mnohem důležitější než to, jaké jsem dostala známky, bylo pro mne zjištění, že ze slohu z češtiny jsem obdržela plných sto procent. Přiznám se, že jsem to trochu očekávala, ale stejně mi to vehnalo skoro slzy do očí a tak. Moje POVÍDKA se líbila mému češtináři a to už by mělo něco znamenat, no ne?
Kdyby vás náhodou zajímaly mé známky: český jazyk 1, anglický jazyk 2, účetnictví 3, ekonomika 4 a praktická zkouška 3. Takže docela průměr, ale těch 100%, chápejte...!
Večer jsem odkráčela s Bárou a Dejvem do čajovny, kde jsme potkali Óďu. My dva jsme se nějak zapovídali, svěřil se mi, že F. už nějak kašle na basu, takže jejich skupina tím pádem nemá basáka, a slovo dalo slovo a my se domluvili na příští den, že si trochu zajamujeme, schválně jak nám to půjde.

"Dáš si čaj, nebo kafe?" optal se mě Óďa druhý den.
"Radši čaj," odvětila jsem mu při vybalování baskytary. A tak mi přinesl Valící se mrak a mně bylo hej. Byla jsem trochu nervózní, myslím, že O. hraje dosti dobře, navíc jsme spolu zkoušeli jamovat někdy před 3 lety a nedopadlo to úplně nejlíp. Ale ta horká tekutina jako by dala rozplynout mým obavám, mé tělo se ohřálo a uvolnilo a zářivý úsměv zablýskl se ve zkušebně. O. mi zahrál jednu píseň, kterou hrají s Ondrou (to je bubeník, ale v úterý se dostaviti nemohl, proto jsme tam prodlévali jen my dva), udal mi pár not a já do toho vymyslela basu a oba jsme si pochvalovali naši spolupráci, jak nám to pěkně jde a vůbec. Fakt jsme byli spokojeni. O dvě hodiny později jsem ale musela jíti, nýbrž mne v R. čekala rozlučka (se svobodou, haha) se svojí třídou, a tak jsme se domluvili ještě na středu. Doma jsem pojedla trochu jídla a vyrazila.
Přiznám se, že zpočátku jsem se tam dost nudila. Upíjela jsem piva, které mi moc nechutnalo a poslouchala rozhovory lidí kolem mě. Nějak jsem nevěděla, co si s kým vlastně povídat, a tak jsem své rty často schovávala ve sklenici ohavného moku. Milion lidí kolem mne kouřil retka a nabízel mi, ale já se zavrtěním hlavy odmítala s tím, že už skoro měsíc nekouřím, tak to nehodlám jen tak najednou porušovat. A vážně jsem neměla ani jeden nádech, když nepočítám pasivní kouření. T. sedící naproti mně objevila v rohu zahrádky hospody, kde se náš večírek konal, trampolínu. Jen jsme se na sebe zasmály jako že jasná věc, vytáhly jsme ještě M. a šly hopsat. Trampolína mě chytla a nepustila dobrých dvacet minut. Pak kolem šla slečna barmanka a tuze se jí nelíbilo naše počínání. "Chcete tu trampolínu platit? To je pro děti do 12 let!" A tak jsme byly nuceny slézt, ale všechny jsme se shodly na tom, že i dvanáctileté dítě může vážit šedesát kilo, takže jako co, he? Dala jsem si další pivo a nebylo tak špatné. Padly i nějaké panáky.
"Počkáme, až se trochu setmí a ta barmanka půjde domů. Pak můžeme zase na tu trampolínu," spiklenecky se kolem mě ovinula T. Nadšeně jsem souhlasila. A později jsme opravdu ještě skákaly a nikdo už nás nevyhnal. Na jukeboxu jsem pak pustila Light my Fire od Doors, načež se lidé předháněli, kdo si co pustí dřív. Trochu jsme tancovali a opíjeli se. S Markétkou jsme šly na brko, ale nic mi nedalo. Vlastně mi ani moc nedal ten alkohol, asi už jsem odolná nebo co. Pak - o půlnoci! - přišlo loučení. Překvapilo mě, že to tolik lidí balí už tak brzy, myslela jsem, že bychom tam mohli být třeba do čtyř do rána nebo tak něco. Všichni se objímali a skoro brečeli. Přiznám se, že bylo trochu smutné pomyšlení, že se takto všichni vidíme asi už naposled, ale zase na druhou stranu to byla jistá úleva. Když jsem se loučila já, otočila jsem se jen u dveří, držíc kliku, mávla rukou do vzduchu (a na chvíli pomyslela na Kunderovu Nesmrtelnost, kde toto gesto mělo velmi důležitou roli), řekla: "Tak čau!" a odjela jsem domů s Anežkou.

Ve středu jsem u O. strávila asi pět hodin roztomilým jamováním a popíjením dvou šálků Valícího se mraku. Dali jsme dohromady jednu celou píseň, basu jsem totiž měla vytvořenou dávno předtím, O. mi tam jen dodal kytaru, trochu jsme to poupravili a nahráli. Můžu vám říct, že tu nahrávku mám v PC a poslouchám ji několikrát denně, fakt se mi dost líbí. Bříška prstů na levé ruce trochu trpěla, dokonce i moje vřetenní kost, ale za tu námahu to rozhodně stálo.

Ve čtvrtek se mi - věřte nevěřte - ozval Míra. Šla jsem s ním večer na pivo a docela pěkně jsme si popovídali, jen jsem mu ještě neřekla, že mám přítele. Nevím, proč to tak odkládám, vždyť na tom nic není. A kdy jindy jsem mu to měla říct, než-li při dělaní sexuálních narážek, které si prostě neodpustil. A stejně jsem vždy radši odvedla řeč jinam, jenom ne na sex nebo na Honzu. Ten blázen mi při zpáteční cestě půjčil mikinu, protože pršelo a byla mi trochu zima, a sám šel jen v košili. Ach jo, ta jeho galantnost, on se snad nikdy nezmění!

V pátek odpoledne jsem šla ven s Romanem. Je docela dobrý fotograf, a tak jsme se domluvili, že mě ten den bude fotit "někde v přírodě". Prošli jsme pár kilometrů, nafotili miliardu fotek, R. si zakouřil, pobavili jsme se o tom, jak mi rostou květiny, a pak: "Takže ty chodíš s Honzou, jo?" Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo co, nakonec jsem se ale pobaveně uchechtla a řekla, že jo. A pomyslela jsem si něco o tom, že tamtamy buší sakra rychle. Řekl mi, že to je naprosto alright a jestli prý jsem spokojená a já mu odvětila, že ano, jsem. A v duchu si pomyslela: Až na to, že se vidíme asi tak jednou týdně, když to dobře dopadne.
R. mne zval na schůzku skautů, kterým dělá něco jako vedoucího ("Hele ale jestli jsi skaut, tak bys neměl hulit a mluvit sprostě."), já však taktně odmítla s tím, že mě navečír ještě čeká pijatika s Filipem a Týnou.
S F. a T. jsme si na dobré odstartování koupili dvě láhve vína a pěkně je vypili na lavičce v přírodě. Poté jsme zamířili na Růžek. Oba dva byli slušně nastartováni, já se tedy necítila ani v náladě. Při koupi tří půllitrů piva a letmém osahávání Fífy Týnou jsem si pomyslela, že tohle bude ještě krušný večer. A byl!
Pili jsme a pili... Už i já jsem začínala ten alkohol v sobě cítit. Týna odněkud (možná ho měl Filip za uchem, haha) vytáhla fotoaparát. Vyfotili jsme pár nevinných fotek, načež T. chtěla, abych vyfotila ji a Filipa, jak se pocelují. Párkrát jsem zmáčkla spoušť a prohlížela si fotky. "Kousání jazyků zaživa, kousání jazyků zaživa, další kousání jazyků zaživa...hele, to je přece hrozná nuda, jsou tam všude jenom vaše rty a tváře, co z toho kdo má?" řekla jsem.
"Tak nás vyfoť takhle!" odvětil Filip a přistrčil zadek T. ke svým bokům. "Kristova noho!" zvolala jsem já a vyfotila to, i když se mi chtělo zavřít oči.
"Tady se fotí nějaký porno, jo?" ozval se jakýsi chytrák, co pokuřoval cigaretu u dveří a díval se zaujatě na nás.
"A teď ještě já s Andrej," řekl Filip, načež jsem hned rázně řekla: "Ani náhodou!" Poté se ti dva nějak zklidnili, dali jsme si další pivo a pár holek, které hulily nedaleko a které jsme absolutně neznali, nám nabídl brko. Mně to opět nic nedalo, normálka.
Někdy kolem půlnoci jsme se vydali na strastiplnou cestu do kopce na náměstí. Prakticky jsem za sebou táhla vyřízeného F. s T. Chvíli jsme počkali na tom náměstí, díky bohu si pro ně Filipův otec přijel brzy, začala se dělat zima. Doma jsem si sedla do křesla a svět se se mnou točil. Šla jsem spát.

Včera se mi opět ozval Míra. To mě fakt pobavilo. Také se vám stává, že když jste zadaní, motá se kolem vás nějak moc osob opačného pohlaví? Šli jsme znovu na pivo, tentokrát opravdu jen na jedno. Napadlo mě totiž, že bychom mohli do čajovny na vodnici. M. řekl, že vodnici nekouří, ale že klidně půjde a dá si víno. A tak jsem si sama vykouřila vodnici a pak ještě jednu, protože mi obsluha přinesla další uhlík, M. ležel vedle mě a já se mu dívala na prsty a na ruce a občas taky do očí a celý tenhle výjev ve mně vzbuzoval nějakou sexuální aktivitu nebo co, úplně jsem měla chuť ho začít líbat a dělat ty další věci, ale pak jsem se málem za takovou myšlenku profackovala, protože jsem pomyslela na Honzu a s Honzou bych tyhle věci chtěla dělat milionkrát radši, to se ví.
A tak se naštěstí nic nestalo, ale choďte se svými ex na pivo nebo na vodnici. To je hotová sebevražda!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Infantility* Infantility* | Web | 26. června 2011 v 15:29 | Reagovat

Tak to nakonec Á s H vyšlo, jo? To ti moc přeju :) A gratuluju samozřejmě k vysvědčení, já byla moc překvapená za mých 100 ze slohovky z Čj a trošku naštvaná za "jen" 78 nebo kolik procent ze slohovky z AJ, ale co už. A máš fakt dobrou posloupnost, 1234 (+3), můj děda by řek, že si az to nic nekoupíš, to ybs totiž musela mít samý čtyřky, aby sis za to ěnco koupila :D

.. a z jednoho piva se rozhodla Andrejka udělat víc než jen jedno pivo.  Myšlenka na konci je skvělá, a pravdivá!

2 f. f. | 26. června 2011 v 16:39 | Reagovat

...když je člověk zadaný, vyzařuje mnohem lepší náladu a energii, tím pádem se na něho točí více nápadníků :-)

3 Eleanor Eleanor | Web | 26. června 2011 v 18:30 | Reagovat

Gratuluju ke 100 procentům. :)
"Pijatika" je moc hezký výraz. :))
Ano, vskutku sebevražda...

4 Kvík Kvík | 27. června 2011 v 14:44 | Reagovat

To teda velká gratulace k tomu slohu, i když to nám, pravidelným čtenářům, bylo jasné jako facka.

Jenom doufám, že si to Honza nějak špatně nepřebere, to s tím Mírou. Kluci, znáš to...

5 Kví-Kví Kví-Kví | Web | 30. června 2011 v 8:37 | Reagovat

Hádej co! :D

6 Kví-Kví Kví-Kví | Web | 1. července 2011 v 0:24 | Reagovat

Tak to je prekérní situace tedy... možná tak leda přes mail nebo tak

7 pavel pavel | Web | 3. července 2011 v 6:25 | Reagovat

[2]: Nejen zadaný, ale i vyrovnaný a spokojený.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama