Vymýšlení nadpisů je poslední dobou moje noční můra. Proč se nedá složit jako papírová vlaštovka a vyhodit z okna ladným pohybem pravé ruky?

5. června 2011 v 20:03 | Bliss |  Noise in my head
Nikdy si nemněte oči, když máte na prstě kus mýdla. Respektive si pořádně prohlédněte ruce, než si strčíte prst do oka. Moje okno do duše se podobá rozteklému žloutku na volském oku. Když se podívám do strany, zřetelně cítím každé letmé otření duhovky o rohovku.
Bože! Teď jsem na chvíli myslela, že jsem oslepla. Mnula jsem si oči papírovým kapesníčkem, a když jsem je otevřela, viděla jsem bílo! Pak mi došlo, že je to ten kapesník.
Hele, kapesník je divný slovo, co?

Taky si nikdy neberte na dlouhé výlety žabky. Už vím, jak se cítil Ježíš, když mu přibíjeli nohy hřebíky.

V pátek večer jsem byla s Š. v čajovně, kde jsme vypily litr vína a vykouřily dvě vodnice! Pak jsme dostaly nápad jít si druhý den zaběhat. Všichni se nám pochechtávali, že to jako nezvládneme, koukněte se na sebe, jste po těch vodnicích úplně mrtvý, haha. Ale o sobotní ráno bylo všechno jinak a já cítila velkou sílu a energii. Bylo asi 9 a slunce bylo moc líný na to, aby hřálo jako divý. S Š. jsme vyrazily.
Všechno by bylo moc super, kdyby Š. nepotřebovala tak často stavět, aby si odpočinula. Já totiž cítila, že bych mohla běžet ještě dál, ale zase jsem na ni brala ohledy. Nejhorší ale bylo, že jak jsme tak vedle sebe kráčely, najednou jsem se nadechla a přistrčila pravou dlaň k obličeji. "Hepčíauááágrrchrocht," udělala jsem. A takhle to začalo. Pěkně jsem se rozkýchala. Už jen pohled na všechny ty stromy a žlutou řepku a já nevím co ještě mě nutil kýchat a smrkat. Když jsem běžela, bylo to v pořádku, ale s Š. se zas tak moc běhat nedalo, a tak jsem trpěla. Nakonec jsem to ale nějak ustála, a když jsem se ocitla doma, opravdu jsem si oddechla.

Včera odpoledne jsem trochu snila o rohlíku s Nutellou, už jsem skoro vstávala, abych se najedla, když tu mi zavolala Š., jestli prý k ní nechci na víno. Já vínem nepohrdnu nikdy, a tak jsem upustila od myšlenky na rohlík a zamířila k Š.
Každá jsme vypila asi tři sklenky. Podívaly jsme se na Deník nymfomanky a snědly asi půl tuny sýru. Když bylo 9, sešly jsme se s J. na náměstí. Za úniku slunce za obzor jsme se střetly pohledem, pokývaly hlavami a pak vyrazily na Růžek. Konal se tam jakýsi rokenroulový koncert. Daly jsme si piva.
Zastrčeny u nejzazšího stolu v koutu knajpy jsme pozorovaly scénu. Na pódiu hrála kapela, pod ní rozmlouvaly svojí taneční řečí kreativní páry. Náhle se přede mnou zjevil pan K., což je otec jednoho mého kamaráda. "Smím prosit?" řekl nebo něco takového. Tanečním jsem se úspěšně vyhla, ale přesto jsem jeho nabídku přijala. Tancovali jsme. Podivně. Nějak moc těsně u sebe. V jednu chvíli se mi ozvalo u ucha: "Nějak mi padaj kalhoty, ještě že nejsem naostro, co?" "HAHAHAHÁÁÁÁ," zasmála jsem se zoufale s vytřeštěnýma očima. Pohlédla jsem na sedící J. a Š. Smály se mi. Ale pak píseň skončila a pan K. mi políbil hřbet ruky, znovu jsem se trapně zachichotala, abych ukryla rozpaky. Nakonec jsme na parket vytáhli i Š. s J., a tak jsme tancovali všichni čtyři nějak společně a pan K. byl asi v ráji.
Padla další piva.
Kolem půlnoci jsem se s děvčaty šla vydýchat před hospodu. V okamžiku, co jsme zamyšleně seděly u stolu a popíjely chmelové náp/boje, dorazil na Růžek i můj bratr s B. a Čikitou. Usedli k nám a vytáhli placatku. Uchopila jsem ji do ruky a přičichla. "FUJTAJBL!" řekla jsem a napila se. Odporem se mi zkřivil obličej. Chutnalo to ještě hůř, než to smrdělo. Málem jsem se pozvracela. "Vždyť je to dobrý," ozvala se Čikita a notně si přihla. Nezkřivil se jí ani vlas. Otrlá žena!
No a pak J. a Š. odešly domů a já tam ještě zůstala s bratrem a spol. Pili jsme a tancovali, Čikita mě pozvala na nějakého panáka, který už ale chutnal dobře.
Když koncert skončil, hodně lidí odešlo. I. objevila v rohu hospody klavír, a tak nám udělala soukromý koncert. Sedla jsem si k ní na schody, které vedly do sálu, kde se koncert konal, dívala se na její prsty tančící po černých a bílých klávesách a usrkávala piva. Jako by v tu chvíli hrála jen pro mě. Nějaký kluk, co trochu vypadal jako pankáč a měl ve rtu piercing, mě vyzval na tanec. Nechápala jsem, proč zase já, ale šla jsem. Prozradil mi, že tancovat vůbec neumí, fajn, aspoň jsem se necítila jako fošna sama.
Nějak po půlnoci jsme se vydali k Čikitě domů, měla tam ukryto pár lahví alkoholu. B. byl nějakej přešlej, bratrovi se chtělo spát, jen já s Č. jsme byly plné sil!
V obývacím pokoji jsme usedli do křesel a zjistili, že se nám vlastně nic nechce. Můj bratr navrhl pustit Titanic, myslela jsem, že špatně slyším. Čikita ho ale opravdu pustila. Bylo mi blbě, trochu se mi motala hlava a nějak jsem se nemohla nadechnout. Radši jsem usnula.
Probudila jsem se zrovna ve chvíli, kdy Rose chtěla Jackovi přeseknout pouta. Bylo to napínavé. Zjistila jsem ale, že jsem v pokoji sama. Namáhavě jsem se zvedla z gauče a šla se podívat na chodbu - tam se zrovna zavíraly dveře, u kterých stála Čikita. Došlo mi, že jsme osaměly. "Klidně tu přespi," řekla mi a já šla zvracet na záchod. Mezitím mi připravila nocleh. Dokoukaly jsme Titanic a já se málem při závěrečné písni rozbrečela. Při běžících titulkách olizujících horní a dolní část obrazovky jsem se ohlédla po Čikitě. Spala. Kurva, kde tu mám najít ovladač, pomyslela jsem si a neurčitě hmátla po stolku. Něco jsem uchopila. Byl to on. Vůbec jsem nevěděla, co mačkám, ale televizi se mi podařilo vypnout a to bylo hlavní. Šťastně jsem usnula.

Ráno mě probudil bratrův hlas. Co tu dělá? napadlo mě. Pak se ukázalo, že celou dobu spal ve vedlejší místnosti.
Ani pořádně nevím, jak jsem se dostala domů. Bylo mi horko, díky čočkám, které jsem si v noci nevyndala, jsem všechno viděla zamlženě a zároveň jsem pořád mhouřila oči, protože slunce svítilo ukrutně a já neměla sluneční brýle.

Nyní mám roupy. Něco bych podnikla, ale všichni musí zítra do školy. Proboha proč?!

Honzu jsem viděla naposledy ve středu a musím se přiznat, že mi chybí. Znamená to něco?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | Web | 6. června 2011 v 20:18 | Reagovat

Řekla bych, že to jen prostě znamená, že ti chybí. Mně chybí taky spousta lidí (vlastně jenom panoš a můj pes).
Pěkný večer. Jak tak koukám, jsi moc akční. :D

2 pavel pavel | Web | 6. června 2011 v 22:27 | Reagovat

Nezdá se ti že by z tebe mohl být alkoholik? No nic, zrovna si sám nalejvám červené, když tohle píšu. :D
V kapse mi sní kapesník.
To je jedna z mých nejkratších nejpovedenějších básní. Jak se ti líbí?

3 Borůvková Borůvková | Web | 9. června 2011 v 16:18 | Reagovat

Znamená to něco? ..nejspíš. ;)

4 Infantility* Infantility* | Web | 10. června 2011 v 16:50 | Reagovat

Hey ty si to volno nějak moc užíváš né? :D Já se svou Kofolou šetříc síly na maturiťák a ty si chlastáš víno. No dobře, taky jsem měla. Každopádně Titanic se ti odpouští a když jdou všichni do školy, ty to dospi, to je nejlepší,t ak to dělám já.
...a pokud se ti vážně stýstká, tka to má něco do sebe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama